06.01 VIKTOR – Noční únik 12.7 ve 20:00 – 23:30
12.7.
Vlhké teplo noci se lepí na kůži jako druhá, neodkládatelná košile. Indigové nebe prořezávají neklidné světelné švy, které nikdy neprasknou v blesk; jen naznačí, že by mohly. Z otevřených dveří klubů uniká tlumený rytmus, tlukot vzdáleného, cizího srdce. Ulice se zdá nekonečná a přitom sevřená, jako by dýchala se zatajenými plícemi.
♫ Teardrop (Massive Attack, 0:43 – 1:12) „Love, love is a verb…“ Bicí pumpují tlumeně skrz stěny; Viktor se opírá o chladnou zeď a srdce buší do stejného tempa.
VIKTOR
Stál jsem tam jak blb, srdce mi bušilo až v krku a svaly se mi třásly. Tomova slova mě bodaly jako ledový hroty. Kdyby mě někdo viděl, asi by se smál, jak jsem tam stál, úplně ztracenej a nasranej na celej svět. Potřeboval jsem zmizet, vypadnout někam, kde mě nikdo nebude odsuzovat ani hodnotit. Kam mě ale nohy samy zanesly? Do pornokina.
Šel jsem pomalu, cejtil jsem každej krok. Nohy mě bolely od toho včerejšího vejletu do videokabin, a ještě víc od toho rychlýho útěku od bazénu. V hlavě jsem slyšel Tomova slova, jako by se mi tam zakousla a odmítala odejít. Cejtil jsem se zrazenej, možná i trochu vyděšenej. Co když to mezi náma nebylo jen o napětí? Co když tam bylo něco víc? Nechtěl jsem si to připustit.
Když jsem došel na Palačák, na chvíli jsem se zastavil a zadíval se na přeplněný ulice. Lidi kolem mě běhali za svejmi povinnostma, zatímco já jsem stál stranou a snažil se ignorovat bolavý tělo i duši.
Nastoupil jsem do tramvaje a sledoval svůj odraz ve skle. Viděl jsem unavenýho kluka, co se snaží bejt tvrdší, než ve skutečnosti je. Snažil se ukázat světu, že ho nic nebolí, že je neporazitelnej. Ale teď… teď cejtil každou ránu.
Vystoupil jsem na zastávce a půlkilometrovou cestu k pornokinu došel pěšky. Ulice byla tichá a opuštěná a každým krokem jsem cejtil ten tlak ve svejch botách, jako bych se snažil rozšlápnout ten hnusnej pocit ve svým žaludku.
Vchod do pornokina byl diskrétní, ale přesto nápadnej pro ty, kdo ví, co hledaj. Prošel jsem dveřma a nechal za sebou hluk města i svoje pochybnosti.
Chtěl jsem zapomenout na Toma i na to, co mezi náma probíhalo – chtěl jsem si vyčistit hlavu ve tmě pornokina. Možná tam najdu nějakou útěchu nebo aspoň zapomenu na bolavý svaly i srdce.
A možná si tam najdu někoho novýho…
Když jsem vkročil do pornokina, hned na mě začaly padat pohledy. Milanovi u baru, s cigaretou v koutku úst, jsem neunik.
„No ne, koukejte, Viktor je zpátky, váza prázdná se přišla naplnit!“ zavolal dostatečně nahlas, aby to slyšeli všichni.
Cejtil jsem se jako frajer, co se právě vrátil z války – poraženej a se šrámy. Ale přesto jsem se vzchopil a s pokusy o sebejistej úsměv jsem se přiblížil k baru, kde jsem si objednal první drink večera.
Gumák s Hostivákem na mě hned hodili ty svoje pohrdavý pohledy, jako bych byl nějaká exotika, co si přišla pro jejich pozornost. Hercule Poirot pomalu vyfoukl kouř a sledoval mě zpod přivřených víček. Cejtil jsem, jak mi pot stéká po zádech. Nesnášel jsem tyhle momenty, kdy jsem byl středem pozornosti, i když jsem si to někdy možná zasloužil.
Milan se naklonil přes bar a šeptem, kterej byl stejně slyšet až dozadu ke slingu, prohodil: „Tak co, kurvičko, dneska hledáš lásku, nebo jenom zapomnění?“
Jeho oči se pobaveně leskly, když mi nalejval panáka. Věděl jsem, že jakmile se otočím k baru zády, začnou si o mně všichni šuškat a Milan jim s potěšením prozradí, kde mě minulej tejden viděl a s kým.
Gumídek se pak ale přitulil blíž a šeptem mi sdělil: „To je hrozný, co se ti stalo. To je fakt na hovno.“
Bylo mi jasný, že se zprávy nesou nadzvukovou rychlostí. Tady v pornokině nic nezůstane tajemstvím dýl než pár hodin. S uznáním jsem přikejvl a poděkoval mu pohledem. Cejtil jsem, jak se mi sevřelo hrdlo, ale nechtěl jsem to dát najevo. V tom davu rozjařenejch tváří byl on tím, kdo mi projevil soucit. Ostatní se tvářili, jako by se nic nedělo, ale jen Gumídek se odvážil prolomit tu neviditelnou bariéru a říct něco lidskýho.
U baru Hercule Poirot, s cigaretou elegantně sevřenou mezi prsty a znuděným výrazem ve tváři, pozoroval každé moje gesto. Jeho oči mě sledovaly jako rentgen, cejtil jsem je na sobě, i když jsem se nedíval jeho směrem. Propaloval mě pohledem, jako by četl každou moji myšlenku a chtěl ze mě vytáhnout tajemství, který jsem si nechával jen pro sebe. Hostivák byl bledej jak stěna a očividně z toho všeho byl trochu otřesenej, nervózně si pohrával s pivním táckem a co chvíli si otíral čelo kapesníkem. Vypadal, jako by chtěl bejt kdekoliv jinde, jen ne tady. Chudák, asi toho doma bude mít zase plnej talíř, až se vrátí ke svý ženě. A Kosatec? Ten byl jako vždycky zaměstnanej sám sebou, rozvalenej u stolku plnýho prázdnejch skleniček, s tím svým typickým úšklebkem, kterej nasazuje vždycky, když je na koksu. Občas se zasmál něčemu, co slyšel jen on sám, a pak zas zíral někam do prázdna. Atmosféra v pornokině byla dusná jako před bouřkou. Všichni něco čekali, ale nikdo nechtěl bejt tím, kdo promluví.
Její slova mě pohladila jako papírovej drak v elektrickým vedení, když Ripleyová, s tím svým neodolatelným smíchem, co má vždycky připravenej na rtech, si nedala pokoj a začala rejt: „Ty jo, Viktorku, ty se tu objevuješ častějc než fernet na baru.“
Snažil jsem se zasmát, připadal jsem si ale spíš jak ten drak, co se nechce nechat chytit, a přesto ví, že je neustále sledovanej.
Slečna Mindey byla jediná, která mi poskytla trochu lásky. Obklopila mě péčí jako matka svý mládě, a když viděla, jak se potácím pod tíhou svejch myšlenek, přistoupila ke mně a s úsměvem, kterej dokáže rozehřát i ten nejchladnější den, mi řekla: „Neber si to k srdci.“
Pak jemně zvedla svou ruku a prohrábla mi vlasy, jako by tím chtěla rozptýlit všechny moje obavy a strachy.
Štěpánek poznamenal: „Co je, prdelko? Už tě zas poslali domů?“
Vypadal pobaveně a já nemohl nic než zvednout obočí a snažit se protlačit úsměv. Jeho vrásčitá tvář se roztáhla do širokýho úšklebku, kterej odhaloval jeho zažloutlý zuby. Věděl jsem, že mě jen škádlí, ale stejně mi jeho slova připomněla všechny ty noci, kdy jsem se vracel s prázdnou. Prstama jsem si nervózně pohrával s lemem bundy a snažil se ignorovat ten známej pocit v žaludku.