KAPITOLA 2d – 10:00,14:30 – VIKTOR
Když mi teplá voda stejká po zádech, cejtím se jako ve svým vlastním světě. Stojím ve sprše podolskýho bazénu a nechám proudy vody, aby smyly pot a ten nekonečnej pocit frustrace, kterej ve mně vzrůstá s každým dnem. Zavřu oči a nechám se unýst myšlenkama, který se mi honí hlavou. Nechci přemejšlet o realitě, radši sleduju ostatní chlapy ve sprše.
Jeden po druhým, ti kluci procházejí kolem mě a já zůstávám v koutě, snažím se, abych nevypadal příliš zaujatě. Moje oči maj ale vlastní vůli a neodolatelně sledujou každej pohyb, každou siluetu. Někteří jsou robustnější, jiní zas štíhlí jak proutek, ale všichni mají něco, co upoutá můj zrak. Zírám na pevně tvarovaný záda, který hýří silou, na zadečky, co by si zasloužily, abych do nich zaryl nos, a na ocasy, který evokujou touhu i ve svý uvolněnosti. V hlavě si je představuju, jak se pohybujou v rytmu, kterej jen my dva známe, a nechávám svou fantazii, aby beze studu překročila všechny meze.
A pak do sprchy vejde Tom s Dušanem a Jirkou. Jirkova postava je atletická a já si neodpustím pár divokých myšlenek i na jeho účet. Pořád mám před očima, jak mu voda stejká přes ty jeho kozy. Dušan je zatím mladej a naivní – jeho pohled je plnej obdivu ke starším klukům. Vidím, jak nervózně přešlapuje a snaží se předstírat, že se nedívá. Chápu ho, taky jsem beval takovej. Teď už se ale nesnažím svůj pohled skrejvat, i když občas musím předstírat, že si jen upravuju ručník nebo že mi něco spadlo. Tom si mě nevšímá, nebo to aspoň předstírá. Voda šumí, pára stoupá a já se snažím ovládnout svý touhy.
Snažím se soustředit na sprchu, na studenou vodu, která mi stejká po těle, ale Tomova chlouba nejde vymazat z hlavy. “Hele, Viktorovi stojí,” řekne najednou Tom, a já, i když se tvářím, že je mi to lhostejný, cejtím, jak mi srdce buší až v krku. Snažím se zachovat klid, ale je to marný – myšlenky zradily moje tělo.
“Jirko, ukážeš nám taky jak ti stojí prkno?” žertuje Tom a já slyším, jak se Dušan zasměje. Tomův smích rezonuje v mým uchu a cejtím, jak se něco ve mně stahuje. Zas je to ten pocit, kdy jsem odsunutej na okraj, jen pozorovatel jejich klukovskejch her.
Kluci se posléze rozprchnou a já se tiše vytratím na wecko. Ještě slyším, jak Tom říká: “Je to buzna, no.” A pak už zase vede řeči o holkách , ale to už neslyším.
Když se prostor opět vyprázdní, zajdu do páry a ponořím se do vítanýho horka. Pára mi obestírá tělo a já se konečně začínám cejtit volnějc. Toma pouštím z hlavy, teď tam mám jen myšlenky na toho Uzbekistánce, jeho doteky a jak jsme se oba oddávali slasti.
Mezi mlhou páry si všímám jednoho chlapa, jsme tu sami, jeho pohled mě neopouští. Jeho oči se pohybujou po mým těle a ve mně se probouzí známé chvění. Přemítám, co bych s ním mohl dělat – co bychom si mohli navzájem dopřát.
A pak, jak se jeho zrak soustředí na mýho ptáka, mý touhy se stávaj jedinou myšlenkou, která mě naplňuje. Není třeba váhat. Klesám před ním na kolena, obklopenej vlhkým teplem páry, a beze slov se pustím do uspokojování jeho touhy.
Obtahuju jeho tvrdý péro svými rty, naslouchám jeho potlačenejm vzdechům rozkoše, který se mísej se šuměním páry kolem nás a do očí se mi vypaluje jeho snubák.
* * *