La-Tex-Homme se vrací. A jako vždycky začínám hudbou.

Někdy se nový projekt neohlásí slušně.

Nezaklepe, nepočká, až budete mít hotovo, nezeptá se, jestli už náhodou nemáte rozepsaných několik dalších knih, rozpracovaný web, soundtracky, obrazy, články a plány, které se do jednoho života nevejdou.

Prostě přijde.

A najednou je tady.

La-Tex-Homme se vrací.

Druhý díl knihy, jejíž první díl si nepamatuje ani autor.

A protože u mě příběhy málokdy začínají jen textem, začal i tenhle návrat hudbou. Ne osnovou. Ne kapitolou. Ne první větou románu. Ale albem.

Vznikl Original Book Soundtrack k příběhu, který se teprve znovu skládá z ilustrací, z paměti, z fragmentů, z těla, z trapnosti, z černého latexu, z červených bot, z krvavé Vážky, Šišky, Alexe, Petersonica a staré Prahy, která si pamatuje i věci, které se možná nikdy nestaly.

Proč soundtrack dřív než kniha

Už jsem si na to zvykl.

Nejdřív slyším atmosféru. Pak barvu. Pak rytmus. Teprve potom přicházejí scény.

Hudba mi často dovolí obejít rozum. Tam, kde bych se při psaní začal hned ptát, jestli to dává smysl, jestli to není moc, jestli to není trapné, jestli už toho není hodně, hudba prostě řekne: tady je vstup. Tady jsou dveře. Tudy běž.

A u La-Tex-Homma to bylo obzvlášť přesné.

Protože to není obyčejný návrat postavy. Je to návrat ztraceného mýtu. Kdysi jsem napsal knihu. Ta kniha se ztratila. Zůstaly ilustrace. Zůstaly útržky děje, pár obrazů, pár trapných scén, několik temných vzpomínek a zvláštní pocit, že ten svět možná nezmizel, jen čekal, až na něj budu dost starý.

A tak vzniklo album.

Ne jako doprovod k hotové knize.

Ale jako způsob, jak tu knihu znovu přivolat.

Hudební tón alba

Původní impuls byl jasný: temný návrat legendy. Něco v atmosféře gotického filmu, staré Prahy, komiksového mýtu, masky, těla a nebezpečí.

Ale rychle se ukázalo, že čistá nostalgie nestačí.

Nestačilo udělat „soundtrack jako z devadesátých let“. To by bylo příliš snadné. A navíc by to znělo přegenerovaně, jako přímá napodobenina něčeho, co už existuje.

Muselo do toho přijít něco osobnějšího.

Saxofony. Ozvěna prvního dílu knihy. Výrazné hudební motivy. Zvraty. Náhlé proměny motivu. Tlak. Něco z korejských thrillerů, kde se scéna během pár vteřin zlomí do úplně jiné roviny. Něco, co se tváří jako temný hrdinský návrat, ale pod povrchem je tělesné, divné, neklidné a vlastní.

Aby to bylo vtipné, muselo se to brát smrtelně vážně.

Hudba se nesmí smát La-Tex-Hommovi.

Musí hrát tak, jako by se opravdu vracela legenda.

I když my víme, že ta legenda se možná před chvílí zablokovala v latexu na podlaze a hlavou jí proběhlo: „Kurva, to nemůžu napsat mámě.“

Skladby

Album má zatím devět skladeb. Každá z nich otevírá jinou část světa.

1. La-Tex-Homme se vrací

Hlavní instrumentální návratové téma.

Tahle skladba je brána jako úvodní brána do celého alba. Nemá být jen temnou atmosférou. Potřeboval jsem, aby měla výrazný motiv — něco, co se dá poznat, co se vrací, co nese hrdinu.

Je to hudba návratu. Staré Prahy. Masky. Černého latexu. Červených bot. Hrdiny, který není krásný superhrdina, ale pořád je dost živý na to, aby se znovu postavil do světla.

Velkou roli v ní mají saxofony. Ne jako jazzová dekorace. Saxofon tu má táhnout linku. Má být hlasem, který není uhlazený, ale jde dopředu. Altka jako hlavní tah melodie, baryton jako temnější spodní proud.

2. Train

Skladba, která přišla skoro sama.

Vlak je pro mě v tomhle albu pohyb. Přesun. Nevyhnutelnost. Něco se rozjelo a už to nejde zastavit.

Může to být cesta do Prahy. Cesta do minulosti. Cesta do starého příběhu. Nebo prostě rytmus návratu, který má vlastní koleje.

Po úvodním tématu nepřichází vysvětlování. Přichází pohyb.

3. Red Gloves

Červené rukavice.

Tělo. Kostým. Příprava. Latex. Dech. Materiál, který se natahuje přes tělo a dělá z člověka postavu.

Tahle skladba vznikla jako hudba k rituálu oblékání. Ne jako sexy scéna. Spíš jako fyzický, směšný, trapný a přitom vážně braný obřad.

A právě tady se nečekaně ozval dubstepový impuls. Ne jako klubový drop, ale jako tělesný mechanický tlak. Guma, dech, bas, perkusivní tělo, rytmus, který je trochu fetišistický a trochu bojový.

La-Tex-Homme se nerodí v čistém světle. Rodí se v potu, námaze a červených rukavicích.

4. To nemůžu napsat mámě

Tohle je jedna z nejdůležitějších skladeb alba.

„Máma“ není jen postava. Je to hlas v hlavě. Výčitka. Bezpečí. Past. Stud. Závislost. Vnitřní komentář, který se ozve přesně ve chvíli, kdy by měl být člověk dospělý, silný a samostatný.

V příběhu je obraz, kdy se La-Tex-Homme po dvaceti letech narve do kostýmu, zablokuje se, nemůže se hnout, spadne mu paruka a jediný člověk, který by mu mohl pomoct, je máma.

A jemu běží hlavou:

To nemůžu napsat mámě.

Tahle skladba je intimnější. Ne sentimentální. Spíš klaustrofobická. Byt, tělo, stud, okno do noci, telefon někde poblíž a vědomí, že pomoc existuje, ale byla by horší než bolest.

5. Dragonfly Over Prague

Téma Vážky.

Vážka je krvavá létající samurajka. Chytrá, chladná, přesná, nebezpečná. Není to víla. Není to dekorativní fantasy bytost. Je to vzdušná inteligence a čepel.

Hudebně jsem chtěl něco rychlého, ostrého, kovového. Smyčce jako čepele. Křídla. Krev. Střechy Prahy. Japonský / samurajský impuls, ale ne pohlednicový „Japan sound“. Spíš boj, přesnost, rituál a útok.

Vážka je postava, která ví víc než La-Tex-Homme. A možná právě proto je tak nebezpečná.

6. Pinecone Does Not Fall

Téma Šišky.

Šiška nemá být sentimentální postava. Ne oběť. Ne dojemný symbol. Je to bad ass přeživší.

Její jméno není jen od toho, že se pohybuje po zemi jako šiška. Její původ je mnohem temnější. Jako malou ji rodiče vyhodili do psí boudy pod smrkem. Chytala kapky do pusy a jedla šišky, které popadaly na zem.

Od té doby si občas ráda dá šišku.

To je kruté, skoro pohádkové, ale přesně v tónu toho světa. Hrůza, kterou postava nevezme jako důvod k sebelítosti, ale jako svůj erb.

Hudebně je tahle skladba tvrdá, zemitá, nepravidelná. Nízké bubny. Špinavý bas. Houževnatost. Víc temné váhy než něhy.

Pinecone does not fall.

Pinecone survives.

7. Alex / Petersonic

Dvojí téma.

Alex je veřejná tvář dokonalosti. Krása. Morálka. Uhlazenost. Tvář, která se dá ukázat kamerám. Muž, který vypadá jako ideál.

Petersonic je jeho neveřejná vrstva.

Temnější. Eroticky nebezpečná. Soukromá. Maska, přes kterou se dotýká toho, co by veřejný Alex nikdy nepřiznal.

Tahle skladba měla být jiná než zbytek alba. Ne gotická pohádka, ale tlak. Kontrola. Temný luxus. Povrch, který se leskne, a pod ním něco špinavého.

Hudebně je to skladba o dvojí identitě. Veřejná krása se pomalu láme do soukromého nebezpečí.

8. Let the Spectacle Begin

Hlavní vokální píseň alba.

Tady už nejde jen o jednoho hrdinu. Tady přichází celý ansámbl.

La-Tex-Homme. Dragonfly. Pinecone. Alex. Petersonic.

Píseň jsem nazpíval a protáhl AI. Určil melodii, rytmus…

Chtěl jsem, aby to byl spektákl. Velký, dramatický, teatrální song s výrazným hlasem, šílenými saxofony, gradací a postavami pojmenovanými jako zaklínadla.

Ne parodie. Ne komedie. Spektákl, který se bere vážně.

Protože právě tehdy začne být La-Tex-Homme směšný i silný zároveň.

V textu se vrací motivy černého latexu, červených bot, starého studu, nové pravdy, Vážky, Šišky, Alexe i Petersonica. Není to vysvětlování děje. Je to vstupní brána do světa postav.

Let the spectacle begin.

9. Red Boots Under the Moon

Závěrečné titulky.

Instrumentální end credits.

Po spektáklu musí přijít dojezd. Město zůstává. Noc zůstává. Červené boty zůstávají. Motivy se vracejí, ale už jinak. Unaveněji. Dospěleji. Jako kdyby po všem zůstala Praha, tělo a ozvěna melodie.

Saxofony tu pořád hrají důležitou roli, ale už to není stejný útok jako v hlavní písni. Spíš závěrečný pohyb. Noční odchod. Červené boty pod měsícem.

Album jako vstup do knihy

Tenhle soundtrack není jen doprovod.

Je to způsob, jak se příběh začal skládat.

Z hudby se vynořily postavy. Z postav konflikty. Z konfliktů scény. Z původních ilustrací začal znovu růst svět, který jsem kdysi napsal a ztratil.

A právě proto mi to připadá důležité.

Ne proto, že bych najednou přesně věděl, jak bude celá kniha vypadat.

Ale proto, že už slyším, jak zní.

A když příběh začne znít, většinou už není cesty zpátky.

La-Tex-Homme se vrací.

A tentokrát nejdřív jako album.