Min: 8

Klíče byly pod rohožkou.

Helena mu napsala v půl desáté ráno:

— budu v práci asi do tří, klíče pod rohožkou, v lednici jsou vajíčka a ty věci co jsi 

nechal minule, víš kde je ručník

Min si zprávu přečetl na zastávce.

— ok díky

Telefon měl třináct procent, takže cestu přes půl Prahy strávil hlavně tím, že se snažil 

nic zbytečně neotvírat. Batoh měl mezi nohama a nabíječku hned pod horním zipem, pro

tože ji poslední měsíce vytahoval častěji než peněženku.

Na Malovance nadzvedl hnědou sešlapanou rohožku a klíče pod ní zacinkaly o dlažbu. 

Vešel, zamkl za sebou a automaticky vytáhl žaluzie v obýváku. Helena je při odchodu 

stahovala skoro vždycky. Světlo dopadlo na pracovní stůl, hrnek vedle zavřeného note

booku a roh koberce, který se u jedné nohy gauče pořád zvedal. Min ho při průchodu při

šlápl chodidlem, stejně jako pokaždé, a odložil batoh ke zdi.

Nabíječku vytáhl dřív než kosmetickou tašku. Telefon zapojil do zásuvky vedle gauče 

a teprve potom si sundal boty.

Dnešní odpoledne nehodlal přizpůsobovat tomu, kde v Praze najde zásuvku.

V koupelně visel na věšáku šedý ručník. Byl trochu tvrdší než ty, které používala 

Helena sama, ale byl čistý a Min věděl, že je pro hosty. Sprchový gel našel bez hledání, 

stejně jako náhradní toaletní papír pod umyvadlem. Původně se chtěl jen rychle ospr

chovat, ale pod horkou vodou zůstal déle. Vstával před šestou a komparz skončil krátce 

po jedné. Celé dopoledne chodil několikrát stejným kusem ulice, pak čekal, až technici 

posunou světla, znovu prošel záběrem a zase čekal. Většinu směny prakticky nic nedělal 

a stejně ho na konci bolely nohy.

Když se osušil, podíval se do zrcadla. Vypadal unaveně, ale použitelně. Krátké tmavé 

vlasy potřebovaly trochu srovnat a pod očima měl stín po brzkém vstávání. Knír držel, což 

pro dnešek stačilo.

V lednici našel jogurt, který tam nechal při poslední návštěvě. Ještě neprošel. Vedle něj 

byl sýr, vejce a Helenin nákup, na který nesahal. Odtrhl fólii, sedl si ke stolu a nabral první 

lžičku. Jogurt byl studený a hustý, u okraje trochu řidší. Jahodovo-vanilkový podle obalu. 

Min ho jedl podle obalu už čtyři roky.

Telefon se mezitím rozsvítil.

Zpráva od agentury.

— Nabídka: natáčení 14. 3., nástup 5:30, lokalita Holešovice, dobový kostým zajištěn, 

délka cca 10–12 hod., sazba standardní.

Čtrnáctého bylo za tři dny. Min položil lžičku, vytáhl peněženku a spočítal, co v ní má. 

Devět set čtyřicet šest korun, k tomu několik mincí v kapse bundy. Standardní sazba zna

menala přibližně třináct stovek za den, pokud se nic nezměnilo, a peníze stejně nepřijdou 

hned.

— Mám zájem, potvrzuji.

Telefon položil vedle jogurtu a dojedl.

Kolem třetí zarachotil klíč v zámku. Min seděl na gauči s notebookem a projížděl pra

covní nabídky. Sklad. Kurýr. Recepce. Obchodní zástupce. Jedna pozice slibovala mladý 

dynamický kolektiv, což mu po letech připadalo skoro uklidňující. Některé věci se nemě

nily.

Helena vešla s nákupní taškou v jedné ruce a bundou přehozenou přes druhou.

„Mine.“

„Nazdar.“

„Jak bylo?“

„Průchod záběrem. Čekání. Další průchod záběrem. Studenej oběd. Čekání.“

Helena zavěsila bundu. „Co točili?“

„Nevím. Někdo říkal historickej seriál.“

„A tys byl co?“

„Muž v pozadí.“

„To je role.“

„Měl jsem cylindr.“

Helena se zastavila cestou do kuchyně. „Cylindr.“

„Jo.“

„Slušel ti?“

„Produkční řekl, že mám ten typ obličeje.“

„Co to znamená?“

„Nevím. Proto jsem to radši nevzal jako kompliment.“

Helena se zasmála a odnesla nákup do kuchyně. Min zavřel pracovní portál, ale note

book nechal otevřený na klíně. Když potřebovala příbor, ani se nemusel dívat, do které 

zásuvky sáhne. Levou stejně napoprvé nedovřela. Zůstala vytažená o pár centimetrů a 

Helena ji bokem zatlačila zpátky.

„Mám tě pořád uloženýho jako Daniela,“ řekla po chvíli.

Min zvedl oči od notebooku. „Tak si to přepiš.“

„Já vím. Vždycky na to zapomenu.“

Vytáhla telefon a několik vteřin něco mačkala.

„Hotovo.“

„Vidíš.“

„Min.“

„Ano.“

„Funguje to.“

Helena postavila vodu a Min si přesedl na barovou stoličku u kuchyňské linky. 

Když před něj položila hrnek, sevřel keramiku oběma rukama. Byla horká. Napil se až po 

chvíli a ucítil jen teplou tekutinu a lehké podráždění vzadu v ústech.

„Co to je?“ zeptal se.

„Zázvor.“

„Aha.“

Helena se na něj krátce podívala, ale nic dalšího neřekla.

„Pořád agentura?“ zeptala se.

„Pořád.“

„Platí?“

„Platí. Pozdě.“

„Další máš kdy?“

„Čtrnáctýho. Holešovice, půl šestý.“

Helena chvíli počítala v hlavě. „Tak třináctýho spi tady.“

Min k ní zvedl oči. „Jestli můžu.“

„Můžeš.“

„Díky.“

„Neblbni.“

Bylo domluveno.

Min si po chvíli otevřel batoh a vytáhl náhradní tričko. Pod ním měl spodní prádlo, 

ponožky, kosmetickou tašku, nabíječky a několik dalších věcí, které by člověk normálně 

nechal doma.

Helena se podívala od linky. „Ty to pořád taháš všechno s sebou?“

„Jo.“

„I když jdeš jen na natáčení?“

Min tričko přeložil. „Nevím, jestli jdu jen na natáčení.“

Helena se na batoh dívala ještě chvíli. „To musí být na hovno.“

„Je.“

„Dobře.“

„Co dobře?“

„Nic. Jenom jsem chtěla říct něco chytrýho a nestihla jsem to.“

„Výborně.“

Min tričko vrátil dovnitř.

„Kolik máš procent?“ zeptala se Helena.

Podíval se na telefon.

„Osmdesát dva.“

„Tak aspoň něco.“

„Ano. Dnes jsem vyřešil bydlení aspoň pro telefon.“

Helena se pousmála a dopila čaj.

Min se vrátil na gauč a ještě chvíli procházel pracovní nabídky. Jedna firma chtěla 

recepční s němčinou. Němčinu stále neuměl. U skladu se zastavil o pár vteřin déle 

než obvykle, otevřel popis směn a potom ho zase zavřel.

Místo pracovního portálu spustil Grindr.

Mřížka se načetla rychle. Několik obličejů, několik trupů bez hlav, prázdné obrázky 

a jeden pes, který zabíral celou profilovou fotografii. Min psa otevřel.

Profil patřil muži o patnáct let staršímu, než podle fotky vypadal pes.

Min ho zavřel.

Projel ještě několik dalších a aplikaci vypnul, aniž někomu napsal.

Zlatce poslal zprávu.

— zdravím, budeš dneska doma?

Odpověděla téměř hned.

— jo proč

— jen zjišťuju stav světa

— přijdeš?

Min se podíval do kuchyně, kde Helena vyndávala nákup z tašky.

— asi ne dneska, jsem u heleny

— ok tak někdy

— jo

Telefon položil vedle sebe.

O pár minut později zavibroval znovu.

Hương.

Poslala fotografii prázdného místa v regálu v obchodě.

— Danielku víš kde je kontakt na toho kdo dodával tyhle jogurty? Nemůžu najít

Min si obrázek zvětšil. Regál poznal okamžitě. Čtyři roky pryč a pořád věděl, co 

bývalo o polici výš a co po pravé straně.

— Mami, jsem Min. A nevím. Zkus název firmy na etiketě.

Odpověď přišla po chvíli.

— jo. zkusím

Min telefon zamkl a nechal ho displejem dolů.

Kolem čtvrté Helena řekla, že večer přijde Šárka.

„Kamarádka?“ zeptal se Min.

„Jo. Neznáš ji.“

„Tak já vypadnu.“

„Nemusíš.“

„To je dobrý.“

„Můžete tady být oba.“

Min se na ni podíval. „Heleno.“

„Co.“

„Umím několik hodin existovat mimo tvůj byt.“

„To vím.“

„Tak vidíš.“

Začal skládat notebook.

„Kdybys chtěl potom zpátky, napiš.“

Min zvedl dnešní klíče ze stolu. „Vrátím se sám.“

„Pravda.“

Přehodil si batoh přes rameno, obul se a zkontroloval telefon.

„Třináctýho mě budeš nenávidět.“

Helena se opřela o futra. „Proč?“

„Protože se po natáčení vrátím ráno a budu chtít něco k jídlu.“

„Víš, kde je lednice.“

„Rohlíky v ní nemáš.“

„Tak si jeden koupíš.“

Min zavrtěl hlavou. „Tohle přátelství ztrácí úroveň.“

Helena otevřela dveře. „Vypadni.“

„Užij si večer.“

Venku byly tři stupně. Min došel na zastávku a automaticky se postavil tam, kde při

bližně čekal dveře tramvaje. Když přijela, nastoupil a cestou už telefon skoro nevytáhl. 

Z Malovanky znal spojení do centra podle času, výluk a toho, jak moc se mu chtělo stát 

venku.

U Náměstí Republiky vystoupil bez konkrétního plánu. Helena čekala návštěvu, Zlatka 

pracovala a domů nejel, protože žádné místo, které by tím slovem mohl bez přemýšlení 

označit, zrovna neměl.

Našel hospodu, kde nebylo plno, objednal si jedno pivo a sedl si ke stěně. Bylo tam 

teplo a nikdo se o něj nezajímal.

Otevřel Grindr znovu.

Tentokrát projížděl profily pomaleji. Zastavil se u muže, který měl na všech fotografi

ích sluneční brýle. Na první venku. Na druhé v autě. Na třetí podle všeho v koupelně.

Min si fotografii chvíli prohlížel.

Sluneční brýle v koupelně byly příliš vysoká míra závazku vůči vlastnímu konceptu.

Profil zavřel.

Napil se piva. Bylo studené, bublinky cítil na jazyku a v krku a alkohol po několika 

doušcích lehce zahřál ústa. Sklenici už dávno nezvedal k nosu, aby kontroloval, jestli se 

něco změnilo.

Dopil ji pomalu a Grindr zase zavřel.

Ve čtvrt na deset napsala Helena:

— Šárka odešla, vrátíš se?

— jo

Min zaplatil a vyšel na tramvaj.

Když otevřel dveře na Malovance, Helena seděla na gauči s notebookem a sklenicí 

vína.

„Jak bylo?“

Min si sundal bundu. „Seděl jsem.“

„V base?“

„Jsi jedla vtipnou kaši? Byl jsem v hospodě.“

„Takže jsi seděl, jen jsi za to zaplatil.“

„Přesně.“

Položil batoh vedle gauče a sedl si na druhý konec. Helena mu řekla něco o Šárce, 

potom se dostali k seriálu, který ani jeden z nich pořádně nesledoval, a po chvíli rozhovor 

vyšuměl. Helena si znovu otevřela notebook.

Min zkontroloval telefon.

Padesát čtyři procent.

Vytáhl nabíječku.

Helena se na něj podívala. „Zase?“

„Padesát čtyři.“

„To je ještě půlka.“

„Ty nemáš životní zkušenost člověka, kterému třináct procent rozhoduje o programu 

dne.“

Ukázala bradou k zásuvce. „Nabíjej.“

Min telefon zapojil a otevřel batoh. Vytáhl tričko na spaní a položil ho přes opěradlo 

gauče.

„Gauč?“ zeptal se.

Helena odtrhla oči od obrazovky. „Proč se ptáš?“

„Slušnost.“

„Ano, gauč.“

„Díky.“

„Ručník víš kde je.“

„Vím.“

Odnesl dnešní klíče na stolek u dveří, aby na ně ráno nezapomněl, a batoh nechal 

zavřený u zdi. Notebook zůstal uvnitř. Tričko viselo přes opěradlo a telefon se nabíjel 

v zásuvce vedle gauče.

Min šel do koupelny.