Ahoj, milí moji 🌸 o téhle knize už jsem mluvil tolikrát, až mi občas připadá, že jsem ji tím vlastním vyprávěním trochu obalil – jako by text potřeboval ještě jednu vrstvu, než se ho někdo dotkne. A pak se stane něco prostého, skoro až směšně praktického, a všechny ty moje velké věty se najednou smrsknou do jediné: držím ji v ruce. […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední dny se mi pořád vrací jedna věc: že dům není jenom místo, kam si dáš kabát. Dům je živý organismus. Umí být tichý jako kočka, co si lehne na parapet, a umí být hlučný jako rodinná minulost, která se zvedne ze židle, i když nikdo nic neřekl. A někdy je to největší paradox – že to, […]
Ahoj, milí moji 🌸 píšu vám ráno 23. prosince. Město je obalené světýlky, lidi táhnou domů kapry, cukroví a poslední kýče z obchodních center, přehrávače pouštějí koledy, jako by to byla povinná kulisa. Všechno se tváří měkce a útulně, a přitom mám pocit, jako by pod tím vánočním obalem něco nervózně podupávalo. Je den před Štědrým večerem. A já s […]
Ahoj, milí moji 🌸 před pár dny na YouTube tiše přistál videovýklad Láska léčí. A hned za ním další kapitolky z Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Pořád na to musím myslet. Jak se vám asi poslouchají? Sedíte u toho v klidu, se sluchátky v uších, těsně před spaním, kdy se člověk už nechce učit nic nového, jenom nechat doznít den? […]
Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že nejvěrnější kronikou člověka není deník, ale to, co si nedovolí říct nahlas. To, co se v nás hromadí v tichu, zatímco venku jedeme své role, odpovídáme, usmíváme se, fungujeme. A pak přijde večer, sklo telefonu zčerná, byt se ztiší takovým tím obyčejným způsobem, kdy je slyšet lednice a vlastní dech, a mně dojde, […]
Ahoj, milí moji 🌸 někdy mám pocit, že nejpravdivější věci se dějí ve chvílích, kdy se člověk tváří, že se neděje nic. Voda v bazénu vypadá klidně. Hladina dělá tu známou, nevinnou plochu, na kterou si můžeš položit pohled jako dlaň. A přitom pod ní… pod ní se děje všechno. Pot, stud, vytrvalost, těla, co se učí dýchat na povel. Touha, […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední týdny mám pocit, jako bych se pokoušel chytnout svůj život do nějakého rytmu – ale pokaždé, když ho skoro držím v rukou, rozuteče se mi mezi prsty jako voda ve sprše. Přesto jsem si, ani nevím jak, zavedl tenhle zvláštní rituál: úterý a sobota, devět ráno, odesláno. Jako kdyby někdo přetočil neviditelný ciferník v mém vnitřním […]
Ahoj, milí moji 🌸 dneska mám chuť napsat něco, co je možná víc o psaní než o čemkoli jiném. Čím víc se nořím do slov, tím víc cítím, že jsem především spisovatel. Ten zbytek – terapeut, kartář, průvodce – to jsou role, které jsem měl a v něčem pořád mám, ale slova jsou moje základní podoba. Někdy mám pocit, že si […]
Ahoj, milí moji 🌸 dnes za vámi přicházím s jedním docela obyčejným, ale o to naléhavějším strachem. Takovým, který se nevyjímá v motivačních citátech na Instagramu, ale sedí ti v noci na hrudi a nechce slézt – strachem, jestli příští měsíc ještě budu mít střechu nad hlavou. Možná tenhle strach znáte.Možná jste ho zažili někdy dávno, možná sedí vedle vás i […]
Ahoj, moji milí 🌸 kdybych měl nakreslit mapu svého života za poslední roky, jedno z nejdůležitějších míst by nebyl žádný domov ani kavárna, ale obyčejná recepce. Stůl, trunikety na karty, telefon, pár monitorů, modrá košile, tmavé kalhoty. Místo, kde jste „jen hlídač“ – a přitom jste tiše přítomní u toho, jak se kolem vás odehrávají děje, které se pak jednou možná […]
Ahoj, milí moji 🌸 sedím u stolu, v dolíčku mezi dnem a nocí, a na obrazovce přede mnou je takový malý adventní kalendář – místo čokoládek náhledy videí. Řádky růžových nápisů, moje unavená tvář v různých úhlech, názvy, které mají připomenout, že i v prosinci se dá přežít s humorem. Když se na to dívám, říkám si: „No tak dobrá, Antoníne, […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední týdny hodně ladím jednu věc, na kterou se mě občas ptáte:kde všude mě můžete sledovat, co kde najdete a proč mám členství nastavená tak, jak jsou. Jsem teď ve fázi, kdy hlavně doplním sociální sítě tím, co už mám hotové – předčítání z knihy Usuš své vlasy v 15:30, 2:45, deníky, vykládání karet, hudební alba ke knížkám… Teprve v další […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední měsíce mám pocit, že neexistují čtyři roční období, ale jedno jediné počasí: bolest a truchlení. Jako kdyby se změnil tlak vzduchu, ale jenom pro mě. Svět venku se převlíká – podzim, Vánoce ve výlohách, billboardy s umělým úsměvem a nápisem „užijte si svátky“. A uvnitř? Pořád stejná krajina. Něco chybí. Něco, co tu bylo tak […]
Ahoj, milí moji 🌸 poslední týdny mě baví dívat se na Zrádce. Ne jako na „guilty pleasure“, ale skoro jako na studijní materiál. Je to zvláštní pocit: koukám na televizní hru, ale někde pod povrchem vidím teorii her, psychologii skupin a taky kus běžného života. V teorii her existuje pojem non-zero-sum game – hra s nenulovým součtem. Zní to jako název něčeho strašně […]
Žár pod hladinou je román, který se tváří jako „queer love story z bazénu“, ale ve skutečnosti míří jinam: do místa, kde se tělo stává jazykem, mlčení je ekonomika přežití a voda funguje jako svědek i spolupachatel. Antonín Deliš si hned na začátku dovolí drzost, která dnes chybí i mnoha zavedeným jménům: slíbí čtenáři „pravdivě, bez eufemismů“ — a ten […]
Reiki a desítky dalších energetických systémů Jestli cítíš, že už nechceš energii jen „řešit“, ale vědomě s ní pracovat, zasvěcení je jeden z nejčistších kroků. Ne jako sbírání titulů, ale jako přístup k nástroji – pro sebe, pro svoje blízké, nebo pro klienty, pokud tě to vede i k práci s lidmi. Jako mistr učitel Usui Shiki Ryoho Reiki a […]
Žár pod hladinou vyšel jako paperback – první díl pentalogie Usuš své vlasy v 15:30, 2:45. Objednat můžeš tady: https://tinyurl.com/5c3fkzkf Kniha vyšla knižně. Nečekal jsem to. O Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 jsem už řekl dost. Dlouho to znělo jako projekt „na potom“, jako něco, co žije online, v pracovních verzích, v kusech textu a ve slibech, které si […]
Když Praha bolí stejně jako láska Autor Antonín Deliš píše heavy contemporary, které se neodehrává „někde daleko“, ale v místech, která můžeš znát z vlastního života: Praha, bazén, tlak na výkon, tělo jako jazyk. V pentalogii Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 sleduje, jak se láska dvou kluků rodí z nenávisti a strachu. Vedle toho staví Dvojzář — knihu dvou […]
Ztracený poutník v modrém lese Akryl na plátně „Les je tichý. Ne proto, že by v něm nic nebylo, ale proto, že všechno poslouchá. Poutník se v něm neztratil náhodou. Ztratil se proto, aby nemusel jít dál.“ Tento obraz patří do cyklu Rodinné sídlo, konkrétně do jeho „poutnické“ vrstvy: do míst, kde domov není jistota, ale hledání. Je nejkonkrétnější z […]
Rozlitý soumrak Akryl na plátně „Soumrak se nerozpadá najednou. Neodchází. Rozlévá se. Zůstává v barvách, které se nedají pojmenovat jedním slovem. Je to chvíle, kdy den ještě nechce pustit a noc už si bere prostor.“ „Rozlitý soumrak“ patří do cyklu Rodinné sídlo. V téhle sérii mě zajímá, co se děje, když se domov přestane chápat jako místo — a začne […]