30
Pod smrkem je zvláštní čas: stín drží tělo, a přitom se nic nedrží silou. Ležíš vedle mě a já mám pocit, že jsme na chvíli zakletí — ne do spánku, ale do bezpečí. A pak se jen nadechneš a kouzlo se nezlomí. Jen se přepíše na „dál“.
ČERNÝ — INTERMEZZO (3)
Vy už nejste člověk. Jste obraz, který se mi občas připlete do dne: černobílý, s pruhem světla přes tvář, jako by i světlo mělo hranice. Vedle Vás stojí někdo jiný a já ten život neznám. Nepatřím do něj. Jen mi ho jednou za čas vyhodí obrazovka, aby si ověřila, jestli ve mně ještě zůstala zima. Zavřu to. A nechám ten […]
24
V kuchyni je věc, kterou jsem dlouho míjel. Kafemlejnek. Jen slovo, co zní jako ráno, které má čas. Kvůli tobě začnu dělat něco pravidelného, něco malého, co drží byt pohromadě když se ve mně ještě všechno dovírá. A najednou je klid. Ne protože se stal zázrak — protože se vrátil řád, který není trest.
23
Několik dnů potom se svět točil potichu, bez hudby. Ráno se mi houpala kuchyň, večer postel, a mezi tím telefon mlčel jako hladká věc. Když jsem vstal, krok šel o půl vteřiny později než já. Stěny si držely svůj odstup, jako by se místnost bála, že se rozsype. A ty jsi byl pořád ve vzduchu — ne jako člověk, spíš […]
22
Pak přišla voda. Ne z kohoutku. Z ničeho nic se mi v hrudi uvolnil uzel a svět se na okamžik přestal tvářit pevně. Seděl jsem tiše a v černém koberci mizely kapky, jako by i podlaha uměla mlčet. Tvá láska nešla kolem opatrně. Jen prošla mnou a odnesla s sebou to, co už bylo zralé spadnout.
21
Byt se po tobě přestavěl. Otevřel jsem dveře rovnou do kuchyně a všechno tam bylo o trochu jinde. Stůl dál, židle lehčí, vzduch řidší, jako by se místnost snažila nebýt místností. Černý koberec pod nohama pohltil krok a já měl pocit, že se svět na chvíli neumí rozhodnout, kde je dole. Všude bylo ticho — ale v tom tichu zůstala […]
19
Když se chystáš do práce, můj byt vypadá najednou jako šatna světa. Kravata ti visí z krku jako úzký pruh rozhodnutí a tvoje ruce ji upraví jedním pohybem, bez okázalosti, bez zmatku. Na stole káva a vedle ní sklenice vody. Všude kolem moje věci: drobnosti, co by mě jindy rušily — a teď jen dokazují, že jsi u mě. Dívám […]
18
Když jsi po sprše, pára ti ještě drží na ramenou a hlava je hladká, jako bys z ní smyl i den. Na radiátoru visí ručník, teplý a těžký, a celá koupelna voní čistotou, která se nemusí omlouvat. Přijdeš blíž a opřeš čelo o moje, bez slov. A já si uvědomím, že štěstí někdy není výkřik, ale tenhle tichý okamžik, kdy […]
ČERNÝ — INTERMEZZO (2)
Vy jste mě nikdy nepustil blíž. Vy jste byl vždycky na druhé straně světla. Vaše přítomnost byla vzdálenost v obleku. Vaše úsměvy patřily jinam. Pro mě jste měl jen „správně“ a „nesprávně“. Já jsem prosil o „aspoň jednou“ — a bylo to moc. Dnes už neprosím. Jen občas kliknu a vrátí se chlad. Telefon položím displejem dolů. A jdu k […]
16
Když sedíme proti sobě, stůl je najednou moc velký. Je to jen deska, a přesto umí dělat vzdálenost, jako bychom nebyli doma, jen na návštěvě u vlastních slov. A pak mě pod stolem pohladíš nohou. Jednou. Krátce. A stůl se zmenší. Všechno mezi námi se stáhne na teplý dotek, který říká: pojď blíž, víc než se dá přes desku.
15
Máš rád ticho, ale ne takové to ticho, co trestá. Tohle je ticho kuchyně, když se voda dovaří a nikdo nemusí nic říkat, aby bylo jasno. Sedíš blízko a já slyším jen drobnosti: tvůj dech, nepatrné cvaknutí lžičky o hrnek. A pak — pod stolem — mě pohladíš nohou. Jen jednou. Jako bys mi napsal: tady.
14
Na stole zůstane drobek, cukr jako prach po něčem dobrém. A ty ho setřeš palcem, tak samozřejmě, jako bys uklízel i moje staré napětí. Máš v sobě klid, který není líný, jen dospělý. A já se na to dívám a říkám si, že čekání někdy končí takovouhle maličkostí: dotekem, co se neptá, jestli smí.
13
Nemáš rád svoje prsty, že jsou velké. Já mám rád, jak tvoje nehty mají mléčný odstín, měsíční povahu, a na opálené kůži svítí, jako by světlo nevědělo, kam se schovat, a tak zůstalo na hraně. Na stole dřevo, talíře, drobenka, vidlička v koláči, a mezi tím dvě ruce: moje menší, tvoje větší — bez vítězství, bez posudku. Položíš dlaň přes […]