11.7. Šedavé mraky se snášejí tak nízko, že se zdá, jako by se k nim dalo natáhnout a utrhnout si kus ticha. Ozón štípe v nose a z asfaltu stoupá teplý pach železa, ale déšť zatím drží v zubech první kapku. Když konečně spadne, zaklepe jemně na hladinu, jako někdo, kdo se bojí vejít bez vyzvání. Voda stéká po skleněném […]
Narazil jsem na Toma. Bylo to jak v tom snu. Tom mě začal trhat na kusy, rozdávat mi rány. Jsem překvapenej, nemůžu se bránit. Je to jak noční můra. „Ty krávo, co děláš?“ zakřičím na něj, ale on neodpovídá, jen mě tluče dál. Rány přicházej rychle a tvrdě. Cejtím krev na tváři, bolest v břiše. Tom je jak zvíře, oči […]
TOM Sedím v páře a snažím se uklidnit. Srdce mi buší jak o závod. Ještě před chvílí jsem seděl na lavičce u bazénu a pozoroval ostatní plavce. Ale pak jsem si uvědomil, že mě něco vzrušuje. Něco, co jsem si nechtěl přiznat. Utekl jsem sem, abych se schoval před ostatníma. Před Viktorem. Před Tonym. Nechci, aby viděli, co se se […]
VIKTOR V bazénu se vlní hladina vody, odlesky se zlomí a rozplynou v tichu. Přicházím sem často, ale dneska je to jiný. Cejtím to po celým těle – vzrušení, který mě prostupuje od chvíle, kdy jsem spatřil Toma ve sprše. Přitahuje mě k němu neznámá síla, něco, co ještě neumím pojmenovat. A tak se tu ploužím po okraji bazénu jako […]
TOM Stojím na kraji bazénu a koukám, jak Tony trénuje. Jeho tělo je jako stroj, každej pohyb je precizní a elegantní. Fascinuje mě, jak se jeho svaly vlněj pod kůží, když se prodírá vodou. Snažím se potlačit myšlenky, který se mi derou do hlavy. Myšlenky, který by tam neměly být. Ale čím dýl ho pozoruju, tím je to těžší. Jeho […]
10.7. Odpolední slunce tluče do skleněné kopule bazénu a mění ji v obří zvětšovací čočku. Vzduch se tetelí, hlasy se rozpouštějí do dutého ševelu, který by mohl být i šuměním moře za stěnou. Každá kapka potu klouže po kůži jako rychlá, horká slza. Ticho tu voní po chloru a připalujícím se plastu – a přesto je v něm nádech očistného […]
„No, tak se snad květinka nebude zlobit a doporučí mi nějakej film,“ řeknu s úšklebkem. Vidím, jak se natahuje pro nějaký DVD a najednou mi poleje záda horko. Ten pohyb… jak to sakra ví? Podává mi Gosford Park. Moje srdce vynechá úder. To není možný. Tohle přece nemůže bejt náhoda. „Kartička?“ zeptá se tím svým klidným hlasem. „Nemám,“ vypadne ze […]
Konečně mi končí šichta. Už se nemůžu dočkat, až se dostanu pryč z týhle restaurace. Kit mě pořád jen napomíná a já mám pocit, že jsem tu jen na obtíž. Využiju chvíle, kdy se nikdo nemotá kolem baru, a do tašky hodím půllitr. Nikdo si toho nevšimne, všichni jsou příliš zabraní do svý práce. Spěchám přes kuchyň, kuchaři jsou venku […]
9.7. Křehký úsvit praskne, když první paprsek skalpelem rozřízne šedomodrý opar nad Andělem. Rosa stéká po obrubnících v tisících miniaturních říčkách a každá z nich nese zrcadlo celého nebe. Ve vzduchu je slyšet cinknutí vzdálených hrnků a něčí osamělý pískot, který se hned rozpustí. Den se rozbíhá tiše, ale s nečekanou ostrostí, jakou mívá ledově studená sprcha v pět ráno. […]
Tramvaj kodrcá po kolejích a já sedím u okna, pohled upřenej ven, ale vlastně koukám do blba, nevidím nic z toho, co se venku děje. V hlavě mi vířej myšlenky a všechny se točí kolem jednoho jména – Tom. Co si o mně asi myslí? Všimnul si vůbec, jak ho nenápadně sleduju? Kolik času jsem strávil tím, abych přišel na […]
Vleču se po schodech domů, nohy mám jak z olova. Před dveřma se na moment zastavím a zhluboka se nadechnu. Už teď cejtím to dusno, co na mě čeká uvnitř. Sršeň má talent vytvořit nepříjemnou atmosféru, i když je doma sama. „Kde jsi byl celej den?“ začne okamžitě, jen co projdu dveřma. Její hlas je ostrej jak břitva. Typická Sršeň […]
Vcházím do videopůjčovny a za pultem mě vítá Radka. Má dobrou náladu, což je fajn, aspoň trochu rozptýlí myšlenky na to, co se stalo v kabinkách. Pořád na to musím myslet, i když se to snažím zaplašit. Nejde to. Ten pocit, ta vůně, ta touha… Sakra, musím se soustředit na něco jinýho. „Čau Viki, co je novýho?“ ptá se zvesela, […]
8.7. Tramvajové koleje jsou ráno orosené zamlženým dechem města; mlha rozmazává okraje domů do měkkých stínů. Vlhkost se drží nízko, chladí kotníky a ráno voní čerstvým droždím. Za rohem blikne neon a jeho nazelenalý puls v mléčném vzduchu připomene skrytou elektrickou bouři. Město se probouzí opatrně, jako kdyby si ještě rozmýšlelo, jestli vůbec stojí za to být vzhůru. ♫ „Didn’t […]
Mířím od zastávky tramvaje k bazénu. Dneska mám naplánovanej trénink a chci se soustředit na to, co mi trenér posledně klad na srdce. Najednou do mě někdo vrazí. Veronika, ale než stihnu cokoliv říct, už je pryč. Ani neodpověděla na pozdrav. Byla fakt nějaká divná. Co se jí asi stalo? Vcházím do areálu a zamířím rovnou do bufetu. Jako vždy […]
Sedím na lavičce v šatně a scrolluju zprávama. Tom je poslední dobou divnej. Jasně, jo, ok, kde – to jsou jeho odpovědi na všechno, co napíšu. Jako bych mu psala pracovní maily, ne jako jeho milenka. Vytáhnu další zprávy – stejnej vzorec. Krátký, úsečný odpovědi. Něco se děje. Musí. Nebo jsem něco posrala já? Projíždím starší zprávy, kdy ještě psal […]
Sedím v kraťasech s dírama, vedle řidiče Boltu, který o češtině ví asi tak stejně jako já o kvantový fyzice. Sedím si tu v jeho autě, zatímco on si mě prohlíží koutkem oka. Moje roztrhané džíny mu nedávaj moc klidu, ale co už. Všichni jsme tu tak nějak mimo svoje role – on není jen řidič a já nejsem jen […]
7.7. Nad bazénem visí rozpálené nebe, ještě chvíli drží dech, než se zlomí za střechami. Vzduch chutná po soli a kovu, dlaždice pálí jako čerstvě vykované destičky. Kdesi v dálce štěkne startovní pistole a ozvěna se roztaví do měkkého večera. Voda v drahách chrastí stříbrem, ale jinak je už všechno ticho, připravené spadnout do hloubky. Když plavu nádech – výdech, […]