Petr stál u okna a díval se dolů na ulici, kde se nic nedělo. Dva muži nakládali bedny do dodávky. Číšník před restaurací otíral stoly. Moře bylo klidné, skoro bez vln. Žaneta balila věci do kufru. Dělala to metodicky, beze spěchu. Složila šaty do čtverce. Zabalila kosmetiku do igelitového sáčku. Vyndala sandály z taštičky v kufru, kde ležely celý pobyt, […]
Zítra se vraceli domů. To bylo první, co ho napadlo, když se ráno probudil. Zítra ráno sbalit. Zavolat taxi. Letiště. Šéfka, která se po deseti dnech konečně ozvala stručnou omluvou a termínem schůzky na příští týden. Všechno, co sem přijel odložit. Vstal opatrně. Vzal telefon ze stolku a vyšel na balkon. Dveře za sebou přivřel. Vzduch byl chladnější než přes […]
Dopoledne. Valletta. Petr šel o krok za Žanetou a díval se na její záda. Šla tak, jak chodila vždycky. Rovně. Bez váhání. Bez zbytečných zastavení. Když ji něco zajímalo, zastavila se. Když ne, šla dál. Věděl o ní tohle. Věděl, že si doma schovává staré pohlednice nalezené v antikvariátech. Že vstává dřív, než musí. Že má ráda vůni deště a […]
Petr otevřel oči a několik vteřin nevěděl, kde je. Pokoj byl šedý, žaluzie zatažené, vzduch nehybný. Žaneta spala na své straně postele, otočená k oknu. Z vedlejšího pokoje se neozývalo nic. Telefon ležel na nočním stolku. Displej svítil. Radúz. Petr po něm sáhl dřív, než si stihl uvědomit, že se pohnul. Promiň. Musel jsem odjet k mámě. Nebylo jí dobře. […]
Vstala dřív než on. Obvykle vstávala dřív. Vyšla z koupelny s mokrými vlasy a přešla k oknu. Otevřela závěs o kousek. Světlo dopadlo na podlahu a Petr sledoval, jak si přejede ručníkem přes krk a pak ho přehodí přes opěradlo židle. Pohyby, které znal. Znal je tak dobře, že je přestal vidět. Vstal, posadil se na kraj postele a díval […]
Ráno přišlo tiše. Petr otevřel oči a chvíli se díval do stropu. Věděl, že spal, ale nevybavil si kdy usnul. Poslední, co si pamatoval, byl balkon a moře pod ním, černé a klidné. Žaneta stála u skříně a zapínala si náramek. Markétina postel byla prázdná. Petr se posadil. „Kde je Markéta?“ „Šla ven.“ „Kam?“ „Nevím přesně.“ Žaneta si zkontrolovala zapínání. […]
Petr zůstal sedět na okraji postele. Poslouchal vodu za zavřenými dveřmi. Yassin mu připadal jako nebezpečí. Celý týden z toho skládal obraz něčeho hrozivého. Teď seděl v pokoji a díval se na prázdno Markétinu postel. Zranění bylo malé. Přesto měl pocit, že mu něco uniká. Nevěděl, jestli to souvisí s Yassinem, Markétou anebo jestli to spolu souvisí vůbec. Jen věděl, […]
Ráno bylo tiché. Žaneta vstala první. Vzala si věci a zamířila do koupelny, než Petr stačil něco říct. Sprcha tekla dlouho. Markéta ležela na posteli otočená ke zdi. Petr seděl na židli u okna a díval se na moře. Odněkud zdola se ozvalo vzdálené hrkotání vozíku s prádlem na chodbě, pak zase ticho. Když Žaneta vyšla ven, měla oblečené šaty […]
Petr přišel ve čtvrt na osm. Restaurace byla skoro plná. Rodiny u oken, starší páry uprostřed místnosti, skupinka mladých u baru, která seděla špatně — příliš uvolněně na to, aby přišla jíst, příliš tiše na to, aby to byl začátek večera. Číšníci se pohybovali rychle. Svíčky na stolech ještě nebyly zapálené, ale za hodinu budou. Odněkud z venku dolehlo vzdálené […]
Lounge byl plný lidí a jen u klavíru nestál nikdo. Petr si toho všiml hned, jak vešel. Hned. Jako když člověk vstoupí do místnosti, kde má být zapnuté světlo, a zjistí, že je tma. Stoličku před klavírem někdo odstrčil stranou. Víko bylo zavřené. Na klavíru neležely žádné noty, žádná sklenička s tužkami. Jen hladká tmavá plocha dřeva. Petr zamířil ke […]
Lounge se vyprazdňoval pomalu. Nejdřív odešli lidé od baru, potom skupinka u okna a nakonec starší pár, který celý večer seděl u terasy a téměř spolu nemluvil. Číšníci sbírali sklenice, uklízeli stoly a zhasínali světla nad prázdnými místy. Místnost se postupně smršťovala. Petr zůstal sedět. Žaneta odešla po desáté. Řekla, že je unavená, a on přikývl, jako by to bylo […]
Dopoledne. Petr šel podél moře bez cíle. Nebo si to alespoň říkal. Žaneta zůstala v hotelu číst. Markéta odešla ještě před snídaní a nechala na stolku lísteček. Budu na skalách. M. Tři slova. Žádné vysvětlování. Stačilo to. Petr snídal sám. Pomalým tempem, které mu nikdy chuť nezlepšilo, když neměl s kým mluvit. Pak odložil ubrousek, vzal si sluneční brýle a […]
Promenáda byla dopoledne jiná než odpoledne. Méně turistů, méně hluku, jen místní pospíchající kolem s nákupními taškami a číšníci připravující venkovní stoly na pozdější hodiny. Slunce stálo nízko nad přístavem, ale pálilo už ostře. Petr šel sám. Žaneta zůstala v hotelu. Četla, nebo spala, nebo dělala obě věci zároveň. Markéta odešla ještě před devátou, krátce zaťukala na dveře pokoje a […]
Ráno přišlo s hlasitějším hlukem, než Petr čekal. Přes žaluzie svítilo bílé světlo a odněkud z chodby pronikaly hlasy — děti, soudě podle tónu, a rodiče, kteří je k něčemu přemlouvali. Žaneta už nebyla v posteli. Petr zůstal chvíli ležet a díval se do stropu. Restaurace v přízemí hotelu byla v tuhle hodinu skoro plná. Turisté v plážovém oblečení, rodiny […]
Žaneta chtěla po večeři zůstat u stolu. „Ještě sklenku,“ řekla a pootočila prázdnou sklenicí od vína. „Nebo dvě.“ Markéta ji podpořila. Objednaly si dezert a začaly probírat plán na zítřek. Petr poslouchal, přikyvoval, ale myšlenkami byl jinde. „Jdu na bar,“ řekl, když se v hovoru objevila mezera. Žaneta se na něj podívala. „Telefon.“ Pochopila. Nebo se tvářila, že pochopila. V […]
V nahraném souboru je Kapitola 2: Hotel, ne Kapitola 1. Textově ale směr drží: je to víc Deliš než Ferrante, a to je dobře. Ferrante je tam hlavně ve vnitřním napětí rodiny; Deliš v telefonu, tichu, vodě a špatně čitelných vztazích. Kapitola 2: Hotel Žaneta rozložila na postel průvodce a dva plánky, které si vytiskla ještě doma. Markéta ležela na […]
Letadlo dosedlo a Petr si hned vzal telefon. Udělal to ještě dřív, než se lidé kolem nich začali zvedat, a vzápětí si uvědomil, že si toho Žaneta musela všimnout. Nic. To slovo v něm zůstalo viset déle, než mělo. Vedle něj si Žaneta skládala šálu. Dělala to klidně, pečlivě, jako by přílet na Maltu byl jen další drobná věc, kterou […]