Oficiální press text: Žár pod hladinou — mezi něhou a pornografií

Žár pod hladinou je román, který se tváří jako „queer love story z bazénu“, ale ve skutečnosti míří jinam: do místa, kde se tělo stává jazykem, mlčení je ekonomika přežití a voda funguje jako svědek i spolupachatel. Antonín Deliš si hned na začátku dovolí drzost, která dnes chybí i mnoha zavedeným jménům: slíbí čtenáři „pravdivě, bez eufemismů“ — a ten slib pak opravdu splní.

Praha jako nervová soustava (a bazén jako kostel)

Kniha je ukotvená v konkrétní, hmatatelné Praze: chlor z Podolí, asfalt u Tančícího domu, tma malých sálů a noční infrastruktura touhy. Deliš nepíše „město jako kulisu“; píše město jako nervovou soustavu, kde každá tramvaj, kabinka, sprcha i bufet mají svůj rytmus – a ten rytmus je důležitější než to, co postavy deklarují. Ostatně samotná struktura románu je rytmická: kapitoly jsou datované a časované jako záznamy z hlídky nebo sportovní logbook (07/07 až 15/09, přesně vymezené časové úseky).

Tohle časové členění je chytrý trik: pomáhá knize být „filmová“ ne metaforou, ale střihem. V jednu chvíli jste v bazénu, kde se ticho měří na nádechy, v další se ocitáte u dveří pornokina, kde je ticho naopak nátlak. A když se objeví „pokladní záznam“ z erotických videokabinek, je to jeden z nejlepších momentů dokumentární imaginace – jakési účetnictví stínů.

Čtyři hlasy a jedna tekutá pravda

Román střídá čtyři vypravěče: Tom, Viktor, Veronika, Tony. Tenhle kvartet není jen dramaturgická hra; je to etická volba. Stejná situace se v jejich podání mění v úplně jiný morální problém. U Toma je tělo často boj (a obrana), u Viktora únikový vchod, u Veroniky tlak na výkon a kontrolu (i nad vlastní křehkostí), u Tonyho zvláštní druh tiché empatie – „přiložit ruku tak, aby se věci přestaly třást“.

A pak je tu to, co kniha dělá nejlépe: ukazuje, že intimita nemusí být „romantická“, aby byla něžná – a že pornografie nemusí být „povrchní“, aby bolela. Oficiální anotace sama říká, že pentalogie balancuje „mezi něhou a pornografií“. Deliš tenhle balans nehraje na efekt; on ho používá jako nástroj: sex je tu médium moci i blízkosti, někdy léčivé, jindy řezavé.

Kontroverze: tohle není kniha, která „dá čtenáři, co chce“

Jeden z nejpřesnějších soudů přichází paradoxně z čtenářské recepce: recenze na Databázi knih píše, že „tahle kniha vám nedá to, co chcete. Dá vám ale něco cennějšího“ – a chválí ji jako heavy contemporary, který voní po chloru a v pozadí má i temnější klubovou chemii.

A přesně tady leží obchodní síla i riziko:

• Síla: Deliš má odvahu být neuhlazený. Jazyk se nebojí vulgarity ani poezie; střídá „deníkové“ věty s obrazností, která umí být něžná i surová v jednom nádechu. Už první kapitola umí definovat vodu jako dočasný azyl identity („…jen mě na chvíli půjčí svýmu tichu.“)

• Riziko: Část publika čeká „gay romanci“, a místo toho dostane expozici pentalogie, která záměrně nechává věci nedořečené. Kniha sama přiznává, že v létě se „ještě nic definitivně nezlomí“, ale praskliny jsou vidět – a to je program.

Tahle „neuspokojivost“ je ovšem literárně poctivá. V tradici Gartha Greenwella (What Belongs to You) nebo Édouarda Louise nejde o to, aby čtenář dostal sladkou katarzi; jde o to, aby pochopil cenu, kterou postavy platí za to, že vůbec fungují další den. A ve chvílích, kdy se román dotýká cruisingové temnoty a anonymního sexu, je blíž Dennisu Cooperovi než instagramové erotice – jen s jinou měkkostí a s českou sociální gravitací.

OFICIÁLNÍ PRESS TEXT (AI ASISTOVANÝ)
Text vznikl s pomocí AI literárního editora na základě knihy a dostupných recenzí; finální redakce a schválení: Antonín Deliš.