4.8. Ostrý ranní paprsek prorazí šedý závoj a rozsekne trávu posetou rosou na tisíce skleněných střepů. Dech pálí chladem, přesně tím druhem, který slibuje, že den bude jasný a nekompromisní. Někde v závětří vrzne zábradlí, celý zvuk se rozsype na skleněný štěrk. A pak ráno roztáhne křídla – lehce, ale definitivně. Tréninkový protokol — 6/8 • Ranní blok 07:12 Test: […]
3.8. Večerní obloha zfialoví do barvy krvavých švestek a hvězdy se objevují nezvykle brzy. Vzduch stojí, ale nese sladký pach přezrálého ovoce a prachu ze vzdálené silnice. Jediná pouliční lampa kreslí světelnou pavučinu, v níž se chytá tichý hmyz. Každý zvuk zní, jako by jej někdo pouštěl přes tlustý filc – i vlastní krok je polštářový šepot. Strava Ride — […]
29.7. Nad hostivařskou hladinou se válí hustá pára, světla aut se lámou do mléčných sloupů. Voda voní starým jehličím a mokrým pískem; kroky měknou ještě dřív, než se dotknou země. Všechno kolem je bílé a bez hran, dokud záblesk světlometu na vteřinu nevyřeže ostrou konturu. Pak se mlha zavře a všechno znovu pohltí. Grindr notifikace — Hostivař, 29/7 23:14 23:14 […]
Sedím před monitorem a procházím záběry ze závodů. Prsty mi automaticky kloužou po klávesách – střih, pauza, posun. Na obrazovce se míhají těla plavců, voda šplouchá, světlo se tříští. Pak se objeví Tom. Zastavím video. Jeho postava vyplní celý frame – ramena stažená, vlasy ještě mokré. Kapky se mu třpytí ve vlasech jako malý hvězdy. Vypadá… zlomeně. Ne jako někdo, […]
Sedím na studeným betonu a cejtím, jak mi medaile táhne krk dolů. Nechtěl jsem ji. Druhý místo je první prohra, jak vždycky říká Jakub. A já prohrál. Ne závod – to by se dalo překousnout. Prohrál jsem se sebou. Tramvaj zacinká a já ho zahlídnu na druhý straně. Viktor. Prsty klouže po zábradlí, jeho zlatá medaile cinká do kovu. Ten […]
Házím tašku na zem, kovová přezka klapne o dlaždice. Nemůžu si pomoct – musím se dívat, jak se Tom otáčí. Jeho záda jsou napjatý jak struna, vidím každej sval. Naše oči se střetnou v tý zasraný šatně a já cejtím, jak mi v krku vysychá. Jedna jediná kapka vody padá mezi náma a já mám pocit, že ten moment trvá […]
27.7. V dálce duní hrom, ale nad Podolím visí vakuum – vzduch se ani nepohne. Listy stromů jsou ztuhlé jak z plechu, pot se odpařuje do neviditelné solné krusty. Lampy střídavě blikají, když statická elektřina olízne kabely. Všechno čeká na první nádech bouře, ale ten nepřichází – jen drásavé prodloužené ticho. GroupChat — @podoli_lane4 (19:07) Mára: vzduch stojí, čekám jestli […]
Kapka deště mi dopadne na tvář, zatímco balíme. Další na ruku, a pak ještě jedna. Drobný mrak nad námi se najednou zdá mnohem větší. „Bednu s uhlím,“ zavolá Tony a ukáže na plastovou krabici s nepoužitejma briketama. Automaticky k ní vykročím. Tom taky. Naše ruce se setkaj na plastovejch držadlech ve stejnou chvíli. Jeho předloktí se otře o moje, kůže […]
Slunce pálí jak rozžhavenej hřebík. Ani v tomhle vedru nemůžu odlepit oči od toho, co se děje před mejma očima. Tony se opírá o nádobu s vodou, vypadá trochu mimo. Martina mu podává ionťák, starostlivě se nad ním sklání. Proč ho všichni tak opečovávají? Jako by byl ze skla. Můj pohled sklouzne k Viktorovi. Stojí trochu stranou, ale jeho oči […]
Asfalt na střeše tělocvičny měkne do gumové hmoty, zanechává v sobě otisky kroků, jako by chtěl každého chytit. Kouř z grilu stoupá k bezmračnému nebi a v hrudi pálí sladce, téměř medově. Slunce tlačí stíny k nohám, nemilosrdně zkracuje vše na minimum. V dálce duní rozhlas koupaliště, zvuk se líně převaluje v horkém vzduchu, ale k nikomu se nehlásí. IG […]
Vltava se dusí teplým povlakem mléčné tříště; slunce jako by se rozpouštělo přímo v řece. Těžká oblaka se vrší nad mosty, ale bouřka se pořád rozmýšlí. Pod kamennými oblouky voní řasy a rez, vlhkost se sráží v jemné krystaly na studené zdi. Vzduch tady tepe cizím, pomalým srdcem. Beat-track v hlavě – Viktor 80 BPM, sub-bass bušil do žeber, vokál […]
Nechávám Veroniku, ať si vybere místo v hledišti. Pozoruju, jak se rozhlíží po sále Laterny Magiky, jako by hledala nějaký tajný kód v uspořádání sedadel. Nakonec si vybere místo v předposlední řadě, trochu stranou. Strategické místo – vidí dobře na jeviště, ale sama je částečně skrytá. „Dobře zvoleno,“ poznamenám, když se usazujeme. Usměje se, ale ten úsměv nedosáhne až k […]
22.7. Červený záblesk tramvaje protne mokrou dlažbu a zůstane po ní krvavá stužka světla. Déšť ševelí do plechového krytu kolejí jako drobný plechový bubínek. Vitríny rozmývají obličeje chodců do beztvaré blány, nikdo není k poznání. Když rudé světlo zmizí za rohem, ulice na chvíli ztichne, jako by polkla výkřik. ♫ It Must Have Been Love (0:45 – 1:05) „It’s where […]
Za bazénem, na dřevěný lavičce v trávě, se sesunu. Cejtím, jak mi nohy vypovídaj službu. Nemůžu dál. Nemám sílu předstírat, že je všechno v pohodě. Že mě to nezasáhlo. Že se mě to nedotklo. Přitisknu si dlaně na obličej a zhluboka dejchám. Slunce mě pálí do zad, ale je to příjemná bolest. Aspoň něco, co cejtím navenek, ne jen uvnitř. […]
Horká pára v komoře sedí na plicích jako závaží. Pára se kolem mě vznáší jako živá entita, obtáčí mi tělo a proniká do každýho póru. Miluju tenhle pocit – způsob, jakým mě izoluje od světa, jak mi dovoluje bejt chvíli sám se sebou. Ale dneska to tak není. Dneska tu není klid. Tom sedí naproti mně, tělo se mu leskne […]
20.7. Slunce stojí kolmo nad vodou, tlačí hladinu do tvaru roztaveného cínu. Cikády umlkly a tíha žáru stlačuje zvuk do kostek ticha, které praskají jen vlastním pnutím. Vzduch se chvěje jako horký olej, pokožka pod ním pálí a pne se. Čas je hustý a nepoddajný, rozkouskovaný na těžké kapky potu. E-mail trenéra, 23/7 Předmět: ZRUŠENÍ ODPOLEDNÍHO BLOKU Bouřka = riziko […]
Už zase foťák cvaknul. Někdo se otočil, zase jsem to stihla zachytit. Ty pohledy, co dostávám, mě už dávno nepálí. Spíš mě hřejou jako pochvala. Nejsem neviditelná. Existuju. Dneska je pěkná kosa. Březen, a přitom to vypadá, jako by zima ještě ani nezačala končit. Dvůr fakulty je zmrzlej, studenti se tlačí ke vchodu, aby unikli větru, kterej proniká skrz bundy […]
Otevřu dveře tak potichu, jak to jen jde. Je 23:10. Klíče zasunu do kapsy, boty sundám už v chodbě. Každej krok, každej zvuk počítám. Nechci ji vzbudit, jestli spí. Máma leží na pečovatelským lůžku, obličej má otočenej k oknu. Vypadá menší než ráno. Jako by se každej den trochu scvrkávala, mizela mi před očima. „Mami?“ zašeptám. Nemluví, ale vidím, jak […]
Otáčím cedulku na dveřích na „Zavřeno – obědová pauza“ a zhasínám třířádkové zářivky. Světlo okamžitě změkne, prostor se zmenší. Tenhle moment miluju – když na chvíli přestanu bejt tím, kdo půjčuje DVD, a můžu bejt jen sám sebou. Kýmkoliv to sakra je. Zamykám a kontroluju, že mám všechno. Peněženka, klíče, telefon. Formulář. Ten formulář, kterej mi Radka dala před hodinou. […]
VERONIKA Slunce praží jako šíleně, vypařuje ze mě poslední zbytky energie. Na telefonu mám ještě třicet minut pauzy, ale teď už lituju, že jsem se rozhodla vyrazit ven. Mohla jsem zůstat v bufetu, dát si kafe a scrollovat. Místo toho se teď vleču rozpáleným městem s foťákem na krku, protože jsem si usmyslela, že natočím další blbej vlog. Vývěsní štít […]