Za sebou nechal Smeklín, bylo po větrný smršti, a před ním se rozprostíral Kavantar. Jakmile proletěl nízmem, poznal ho podle tlaku, všechno mu v hlavě ztěžklo, jako by se mu do dutin přisypal prach z dávných dob. Obhlédl zpřetrhané lanovky, jejich prověšené linky se ještě občas zachvěly, jako když se tělo snaží nadechnout po úderu. Dedihor už jen dozníval, hučel […]
Ta myšlenka mu ležela pořád v hlavě jako drobný kamínek za víčkem, co se nedá ani vymžourat ani vypláchnout smárkoktajlem. Přeslech se, anebo skutečně Dorotyxa, když ji chmelil, zašeptala Forkovo jméno? Sám neví. V tomhle byl průser: na klidu mu to rozhodně nepřidalo. Když se mu to vracelo, vracelo se to pokaždé s jinou intonací, jako by mu to hlava […]
Flehí seděla na posteli. Záda měla opřená o stěnu, kolena přitažená jen tak napůl, jako by se pořád ještě rozhodovala, jestli bude ležet, nebo vstane a půjde dělat něco užitečného. Koukala se z okna ven a kouřila smeerho! Město pod ní bylo rozdrobené na světla a šmouhy, antény v pohybu, drážní lajny někde níž jako tenké jizvy. V okně se […]
Důvod, proč smrt MaháMuFlajtry zasáhla FX6Fí tak silně, Mahan znal dřív, než ho dokázal vyslovit. Šlo o hluboké prázdno v systému, které začlo téct do všech stran, jakmile vypadl jeden uzel. MaháMuFlajtra byl jeden z povolaných, kteří střežili rovnováhu nad vrcholem chrámu Aktamo, kde špička prostupovala do dimenze Moškvensír. Ten byl zapečetěný, a právě proto se na něj muselo koukat […]
Kam sahala, nevěděl. Ležel na břiše u kraje a držel se prstama za ostrou hranu. Díval se přes okraj, ale ať se koukal jak se koukal, neviděl do hloubky tak, aby viděl, kam až sahala. Tma začínala brzy a rychle, jako kdyby se někdo rozhodl šetřit světlem a utratit gohramy jinde. I tak měl pocit, že se mu špičky zvedaj, […]
Venon byla malá planetka poblíž zakřivení HanderlettDeeFa v dimenzi Torovan, stejně jako je v ní FX6Fí a další bilion planet. Drobek obíhající podružnou planetu KvantéDeeFa, jeden z těch kousků, které se na mapách kreslí jen proto, aby se na ně nezapomnělo úplně. Když se na Venon díváš z dálky, vypadá jako tečka, co se omylem odlepila z věty. A když […]
Osmadvacet, sedmnáct, osm, devět, třistatřináctosmsedmdesát, devadesátpět, jedna, čtrnáct, košmír, dvastýr, sexuel, pětapadesát úhlovodů, devětadvacet košovešrů, třistapatnáct stolů, dvacetjedna komenů, dvanáct smejrů. Pět, osm, šest, devět. Konec archivace. Fork si tu řadu opakoval v hlavě, dokud se mu nezakousla do paměti jako háček. Nešlo o to, že by jí rozuměl. Rozumět je přepych. Šlo o to, že se nesměla rozpadnout. Pořadí […]
Proč odletěl ArtFork z Mokrobadu? Inu, to je docela složitá otázka. Vypadá to jednoduše jen z dálky, z těch pohlednic, které se lepí na vnitřní stranu víček: odlet za zářivější budoucností, za lepším vzduchem, za městem, kde se prý dá žít bez toho, aby vás pálila vlastní kůže. Jenže nic jasného na tom nebylo. ArtFork neodletěl, protože chtěl, ale protože […]
Ostroflejci nesli svůj název od ostrova a flejské džibády, a když se to řeklo nahlas, znělo to skoro nevinně. Proto džibátští ostroflejci. Jenže nevinnost je v tomhle prostoru jen obal, co se dá strhnout jedním nečekaným přetřeskem. Ostroflejci uměli jednu věc lépe než ostatní: vlámat se do časoprostoru. Ne v básni, v praxi. K tomu jim sloužil nový domov na […]
Na co byl halínbej, nevěděl. Stál u dveří jako přilepenej k prahu a zíral na štěrbinu, do který se mělo něco vložit, jenže nebylo jasný co, odkud a proč to má zrovna tady zachránit svět. Dveře měly hlas, suchej a bezúčelnej, hlas věcí, co se nerady vysvětlujou. Halínbej. Vložte halínbej. Opakovaly dveře. ArtFork přejel prstem po hraně otvoru, jako by […]
Leon z Bakšíru, tak mu říkali. A když mu tak říkali, znělo to, jako by to jméno bylo jen cedulka přivázaná na šňůrce, kterou lze kdykoli přestřihnout. Stál opodál a sledoval šrumec pod chrámem Aktamo. Déšť už tu dávno uměl téct šikmo, jako by si vybíral strany, a ulice pod chrámem byla jedna kluzká stopa, po níž se roznáší křik […]
NamástPrstý pocházela z Kavantaru. O tom ale nikomu nevyprávěla. Ne z opatrnosti, jakou mají ti, kdo si hlídají kapsy v MarkrPlace, spíš z odporu k tomu zvláštnímu hladovění, které se v druhých probouzí, když ucítí cizí původ. NamástPrstý nikdy nikomu o sobě nevyprávěla, anebo aspoň neříkala úplnou pravdu. Pravda je v některých městech měna; v Kavantaru byla spíš dluh. Proč […]
DžabejMím bydlel v ČenžužejHulii u koleje Dahábhený a celé to okolí mu připadalo jako půjčená kůže: nosit se dá, ale občas zaskřípe v ohybu a připomene, že nesedí. Nebyl odsud. Byl náplava dokonce i z jiný planety poblíž zakřivení Hucenbáb, a proto mu dělalo dobře bydlet poblíž chrámu Aktamo, vzhledem k tomu, že svou špičkou sahal do jiných dimenzí. Když […]
ARTFORK ☄ Vlastně to nemohlo bejt líp naplánovaný. NamástPrstý byla po smrti a celý NastrínXCémino se tvářilo, že se to stalo samo, někde mezi dveřma a náhodou. ArtForka to zasáhlo víc, než si myslel. Ne že by se mu chtělo přiznávat, co všechno se v něm po jejím jménu zlomí, ale tělo umí žalovat i bez výpovědi. Potácel se jak […]
Máš pravdu. Posílám rovnou text ke zkopírování. Kdo by si to pomyslel, že zrovna detektiv Fork bude jedním z těch, kdo vyhraje luxusní meziplanetární výlet na ostrov v souhvězdí Mezi Ploty. Na papíře se to tvářilo jako výhra z katalogu, co voní lepidlem a slibuje všem totéž, jen v jiné barvě. Jenže pravdou bylo, že ostrov je kouzelná planeta. Kouzelná […]
Vypadl na mě ze seznamu jmen neo-sannyasinů. Kdo chce „žít život v jeho úplnosti, ale s absolutním stavem, bezvýhradným stavem: a tímto stavem je vědomí, meditace,“ jak Osho popisuje sannyasina. Osho také vysvětluje: “Nenáleží mi hnutí sannyasinů. Nenáleží ani vám. Bylo tady, když jsem tu nebyl. Hnutí sannyasinů jednoduše znamená hnutí hledačů pravdy. A ti tu byli vždy.“ Citace z […]
Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati zmizel hned druhý den po svatbě. Vyvolalo to ve mně jakousi úzkost, do té doby, než jsem si uvědomil, že psychické vydělení skončilo. Byl tu se mnou dál, jako byl předtím. Pro potřebu svatebního rituálu tu ale pro mě byl. Byl tu se mnou celý den – od rána až do pozdní noci. Byl to […]
Kdo byla ta Lili? Inu, byla jedna Veronika. Vlastně byly Veroniky dvě. S jednou jsem si hrával na doktora v dětství a strkal jsem jí stéblo trávy do její lasturky. Nikdy jsem to slovo nepoužil, tak může působit nepatřičně. Upřímně, kdybych použil jakékoliv jiné slovo, bylo by to stejné. Nejsem zběhlý v pojmenování ženských klenotů. S těmi mužskými je to […]
Hong Kong je moje druhá láska – hned po Budapešti – New York jsem nikdy nenavštívil – to je taková moje platonická láska, ale Hong Kong – to je místo ze kterého ke mně proudilo vždy mnoho přátelství, lásky, podpory, úcty, někdy také lítosti a touhy po opětování přátelství. V čase, kdy nebyl email samozřejmostí, internet byl v plenkách, zrodilo […]
Odskočím ještě do Budapešti: „Auf Wiedersehen. Es war wunderschön,“ loučil jsem se v slzách s Forrestem, kentaurem bušícím svými kopyty do mého srdce. Z ničeho nic mi na jazyk vklouznul německý jazyk. Odpotácel jsem se do vysílací budovy, rukou se opřel o hlavní dveře, abych nabral zpět rovnováhu – ale nenašel jsem ji. Viděl jsem, jak nade mnou stojí Forrest, […]