Vypadl na mě ze seznamu jmen neo-sannyasinů. Kdo chce „žít život v jeho úplnosti, ale s absolutním stavem, bezvýhradným stavem: a tímto stavem je vědomí, meditace,“ jak Osho popisuje sannyasina. Osho také vysvětluje: “Nenáleží mi hnutí sannyasinů. Nenáleží ani vám. Bylo tady, když jsem tu nebyl. Hnutí sannyasinů jednoduše znamená hnutí hledačů pravdy. A ti tu byli vždy.“ Citace z […]
Můj neviditelný manžel Rajneesh Pranapati zmizel hned druhý den po svatbě. Vyvolalo to ve mně jakousi úzkost, do té doby, než jsem si uvědomil, že psychické vydělení skončilo. Byl tu se mnou dál, jako byl předtím. Pro potřebu svatebního rituálu tu ale pro mě byl. Byl tu se mnou celý den – od rána až do pozdní noci. Byl to […]
Kdo byla ta Lili? Inu, byla jedna Veronika. Vlastně byly Veroniky dvě. S jednou jsem si hrával na doktora v dětství a strkal jsem jí stéblo trávy do její lasturky. Nikdy jsem to slovo nepoužil, tak může působit nepatřičně. Upřímně, kdybych použil jakékoliv jiné slovo, bylo by to stejné. Nejsem zběhlý v pojmenování ženských klenotů. S těmi mužskými je to […]
Hong Kong je moje druhá láska – hned po Budapešti – New York jsem nikdy nenavštívil – to je taková moje platonická láska, ale Hong Kong – to je místo ze kterého ke mně proudilo vždy mnoho přátelství, lásky, podpory, úcty, někdy také lítosti a touhy po opětování přátelství. V čase, kdy nebyl email samozřejmostí, internet byl v plenkách, zrodilo […]
Odskočím ještě do Budapešti: „Auf Wiedersehen. Es war wunderschön,“ loučil jsem se v slzách s Forrestem, kentaurem bušícím svými kopyty do mého srdce. Z ničeho nic mi na jazyk vklouznul německý jazyk. Odpotácel jsem se do vysílací budovy, rukou se opřel o hlavní dveře, abych nabral zpět rovnováhu – ale nenašel jsem ji. Viděl jsem, jak nade mnou stojí Forrest, […]
Přirozeně se mě také někdo zeptal na to: „A jaká byla vaše svatební noc?“ Věděl jsem, že taková otázka přijde, stejně jako jsem věděl, že se mě někdo zeptá, když jsem pracoval v televizi na obrazovce, jestli jsem gay. A když to víš, tak se připravíš – najdeš tu správnou odpověď dopředu (a správná je ta pravdivá). S Rajneeshem jsem […]
O tři roky později, v roce 1996, mě na olympské riviéře osvítil samotný Zeus, protože jsem se tři týdny nehnul ze svého balkonu, kde jsem vykládal karty snad celému turnusu dětí. Nikdo mi neřekl jinak, než Zeusi. Já vím, já vím. Děti skloňovat Zeuse nechtěly a tak to nedělaly– asi jim oslovení Die přišlo jako vzpomínka na dia sušenky jejich […]
Stejně jako jsem litoval nákupu křesla v Butlers, ve kterém se nedalo sedět, tak aby člověk mohl v klidu pracovat, což mi poradila žena, která u počítače nestrávila déle než pět minut, což mi došlo, až když jsem v něm seděl druhý den. Byl to odchod z práce, kterou jsem miloval. Fotografie a dopisy, co jsem nechal doma, namísto toho, […]
A znovu odskočím do dětství. Je to, tuším rok 1993, kdy šel v Česku do kin film Milenec – a tehdy o něm referoval časopis Cinema – a na svou titulní stránku dal muže a ženu v objetí – a na stránce se vyjímalo ňadro. Ani to nebyl obrázek z filmu, byl to prostě nějaký ilustrační obrázek milostného aktu. Mně […]
Zamiloval jsem se do mnoha mužů, kteří mou lásku nikdy nemohli opětovat, ale vždycky jsem našel odvahu své city vyjevit. Dodnes mám tyto muže rád a rád je potkám. Mezi mé citové stálice patří Marínek Miláček, kterému jsem věnoval nejednu ze svých básní – ať už skrytě nebo otevřeně. MARÍNEK MILÁČEK – COKOLIV CHCETE Anděl Vám vstoupí do života Seznáte-li […]
Ještě někdy v roce 2003 jsem řešil rozpor mezi citovou a sexuální orientací. Nemohl jsem pořád pochopit – proč miluju ženy, ale přitahují mě muži. A tenhle rozpor nechápala ani má duchovní učitelka – pořád chtěla, abych měl otevřené srdce k ženám – což mi nikdy v ničem nepomohlo – protože jsem pak utvářel citové vazby k nim – zatímco […]
Abych se vrátil k prvním láskám – nemohu vynechat svou první tajnou lásku. Lásku, která nikdy nevyšla dál než na balkon, ze kterého jsem shlížel na koruny bříz po neumělém prvním milování. Je to příběh Měsíčníka a Slunečníka – je to příběh z doby, kdy jsem sám před sebou ještě tajil – jak to mám – a tak tento příběh […]
Před mnoha lety jsem stál v Praze na Národní třídě, tenkrát to ještě nebyla zastavěná plocha, a loučil jsem se s důležitým mužem svého života. Právníka – Norbertina Wilgu – jsem krátce předtím žádal v restauraci kina MAT o ruku, ale odmítl. Možná proto, že jsme spolu nikdy skutečně nechodili, a možná proto, že jsme většinu času trávili spolu na […]
Ještě o mnoho let později jsem zhlédnul film Call me by your name (Dej mi své jméno), ve kterém je vylíčený příběh Elia a Olivera – příběh odehrávající se někde v severní Itálii (ta Itálie zdá se zrozená pro lásku) – křížil jsem u něj ruce, nohy a nepouštěl si ten příběh k tělu. V okamžení jsem si toho všimnul […]
Samotná cesta do Indie byla kapitolou sama o sobě. Proč zrovna Indie? Protože si jednou Rajneesh s Kranti řekli dobrou noc – a že nám to přijde ve snu, kam vyrazit na duchovní cestu. A já v noci bloudil v Kašmíru a potkal se tam – s ženou– s manželkou z minulého života. No to jsou věci, říkal jsem si […]
Nebo – ne možná proto – ale díky tomu. Důvod, proč píši tyto řádky, je jinde. Jeden můj známý byl vskutku zklamaný, když se dozvěděl, že jsem si vzal Rajneeshe, a ne někoho, kdo existuje ve skutečném světě. Připomnělo mi to dárek, který jsem kdysi dostal z žertu (a nebo možná ne z žertu, ale z nevědomosti, že bych po […]
Co byl vůbec důvod naší lásky? Co byl vůbec důvod naší svatby? Bylo to proto, že jsem nechtěl být sám? Abych pravdu řekl, nepřemýšlel jsem o tom do té doby. Ano, toužil jsem po vztahu. Ale jak plynul čas, bylo stále jasnější – více očividné – že na své životní cestě kráčím sám – bez muže, který by se mnou […]
Pranapati, to je prostě Milenec. A Rajneesh je Král noci. Milenec Krále noci. Taková výsada jím být! Ale jak to s výsadami bývá – když jich jeden dosáhne, víc tím ztratí, než získá – a to jen proto, že usiloval o status – status Milence… v mém případě – status nosit duchovní jméno. Já o tom takhle nikdy neuvažoval. Pořídil […]