Druhý den ráno Helena otevřela lednici, chvíli v ní něco hledala a mezi dvěma přesu nutými krabičkami řekla, že třináctého přijede sestra. Min stál u linky s hrnkem v ruce a nejdřív jen přikývl, protože mu trvalo několik vteřin spojit to datum s Holešovicemi a nástupem v půl šesté. „Na celý víkend?“ zeptal se. Helena zavřela lednici. „Na celý.“ To […]
Klíče byly pod rohožkou. Helena mu napsala v půl desáté ráno: — budu v práci asi do tří, klíče pod rohožkou, v lednici jsou vajíčka a ty věci co jsi nechal minule, víš kde je ručník Min si zprávu přečetl na zastávce. — ok díky Telefon měl třináct procent, takže cestu přes půl Prahy strávil hlavně tím, že se snažil […]
Únor byl šedý a bez sněhu. Daniel seděl za kasou a markoval nákup muži, který si zboží skládal na pult přesně v pořadí, v jakém ho chtěl potom vracet do tašky. Nejdřív jogurty, potom mléko, chleba a nakonec salám. Daniel všechno načetl, oznámil částku a čekal, až muž přerovná obsah peněženky tak, aby mohl zaplatit co nejpřesněji. Dveře zacinkaly a […]
Markova zpráva přišla za čtyři dny. — jak se ti sedí Daniel se pousmál. — líp — to je dobře. přijdu v pátek? — jo Odložil telefon a vzal si jogurt, který mu Hương nechala na stole s lístečkem snídaně. Byl jahodový, hustý a sladší, než měl rád. Jahody v něm chutnaly spíš jako jejich průmys lová představa, ale přesně […]
Zpráva přišla v úterý dopoledne, když Daniel seděl za kasou a sledoval zákazníka, který už téměř dvě minuty hledal v peněžence přesné mince na rohlík a džus. — kdy máš volno Daniel položil telefon vedle pokladny, počkal, až muž konečně vysype na pult poslední dvě koruny, a vrátil mu pětku. — večer asi Odpověď přišla dřív, než zákazník došel ke […]
O týden později zazvonil Danielovi telefon ve chvíli, kdy s matkou přebírali ranní dodávku mléčných výrobků. Hương kontrolovala počty podle papíru a Daniel skládal jogurty do lednice, protože řidič pospíchal a nechal jim tři přepravky stát těsně za dveřmi. Telefon vibroval na pultu mezi terminálem a balíčkem účtenek. Daniel na displeji nepoznal číslo, ale zvedl ho. „Daniel Trần?“ „Jo.“ „Tady […]
Odpověď přišla za čtyři dny. Daniel si ji přečetl dvakrát u snídaně a potřetí za kasou, když Hương odešla dozadu pro karton oleje. Libor Schmuck psal stručně: chtějí pokra čovat, počítají s ním pro sezonu od dubna a potřebují ještě jednu osobní schůzku kvůli podmínkám a krátkému praktickému zaučení. Žádné blahopřejeme, žádný vykřičník. Danielovi to vyhovovalo. Když se matka vrátila, […]
V den pohovoru měla složka LEMBERK dvacet tři záložek. Daniel to zjistil ráno, když otevřel notebook a chvíli je počítal. Dvacet tři. Historie, prohlídkové okruhy, starší fotografie, pár textů o mobiliáři, mapa, stránky NPÚ, článek o Bredových, další o Gallasech a několik odkazů, u kterých už si nebyl jistý, proč je vlastně ukládal. Otevřel jeden z nich, přečetl si odstavec […]
Bylo čtvrt na deset, když Daniel konečně otevřel notebook. Vstal v osm, udělal si kávu a chvíli seděl v kuchyni, zatímco z přízemí slyšel otce přesouvat kartony. Pak si udělal druhou, protože první už dopil a pořád ještě neudělal nic, kvůli čemu by potřeboval být vzhůru. Přečetl několik zpráv, na žádnou neodpověděl, otevřel Instagram, zavřel Instagram a chvíli koukal z […]
Co se změnilo, když jsem přestal čekat na průlom Před necelým měsícem jsem zveřejnil text Konec jedné ambice, ne psaní. Napsal jsem v něm, že už nechci proměňovat každou knihu v několikaměsíční kampaň, každý příspěvek v pokus prolomit algoritmus a každý den v čekání, zda si mě konečně někdo všimne. Přijal jsem, že množství práce, které jsem vložil do propagace, […]
VSTUP DO SVĚTA ROMÁNU „PĚT MINUT U PISOÁRŮ“ FORENDORS → WATTPAD → ČÍST TADY → SPOTIFY → VINYL → AUDIOKNIHA KNIHA U PARTNERA → OHODNOŤ KNIHU NA DATABÁZI KNIH → KOUPIT ↓ Pět minut u pisoárů je psychologický román s prvky thrilleru, queer noir a erotického příběhu o identitě, touze a zvláštním druhu jistoty, který člověk získá ve chvíli, kdy […]
ArtFork začal jako lehce napsaná absurdní detektivka. O šest let, několik vydání a jeden zánik reality později z něj vznikl svět o identitě, paměti a konci. Když jsem před lety dopsal prvního ArtForka, věděl jsem, že klidně můžu napsat druhého. Konec knihy k tomu přímo vybízel. Zároveň mě ale bavila představa, že budu mít knihu s názvem Výchozí bod — […]
Před pár hodinami jsem četl debatu o tom, jak má začínající spisovatel propagovat knihu. Strategie, freestyle, Instagram, komunita, začít rok před vydáním, začít až se smlouvou, ukazovat sebe, ukazovat knihu, dělat recenze, nedělat recenze. A pak se mě někdo zeptal úplně jednoduše: Zkoušel jste někdy poslat rukopis do nakladatelství? Ano. Asi před dvaceti lety. A tou jednou otázkou se otevřelo […]
Při obyčejném úklidu autorského webu jsem zjistil, že už sám nevím, které vydání jedné mé knihy je které. A došlo mi, že vydáním kniha někdy vůbec nekončí. Článek Dnes jsem chtěl udělat jednu poměrně banální věc. Uklidit si na webu knihy. Jen dát do pořádku odkazy, aby člověk, který přijde na stránku některé z mých knih, pochopil, co vlastně existuje, kde se […]
Mapa stránek Když víte, co hledáte. A když nevíte, můžete začít tady. Vítejte na recepci Průvodce Knihy Knihy – rozcestník Knihy přímo od autora E-knihy přímo od autora Archiv knih Archiv e-knih Audioknihy Poezie USUŠ SVÉ VLASY V 15:30, 2:45 I. díl – Žár pod hladinou II. díl – O-TOČ-SE | NEŽ-SKO-ČÍŠ III. díl – Trestný čin něhy IV. díl […]
22:39 Slunecnik: Ahoj Antonio, mam takovou divnou naladu. Jsem v praci. Nebud smutny, ono zase bude lip. Zase vyjde Slunecnik a pohladi te po tvari a osusi slzy. Mej se pekne. M. 22:40 Mesicnik: Uz aby byl novy den, uz aby me nekdo miloval. Jsem tak sobecky. Myslim jen na sebe, a co ty? At tobe zari, priteli. Mam te […]
Milý můj, jako bys na mě přestal myslet! Naslouchám do noci – potok šumí jak Šaty pařížských tanečnic, Edithin květ Se svraštil v uzlíček vrásek – stejný lak Maminčiných nehtů. To, že Tě neslyším Tíží mě jako mor zpuchlých víček, žínek Tanec svým zkaženým dechem letitým Utnu, když hyne má láska, ať i on zhyne! Á, jsem horší než ženy […]
Mesicnik: Mily muj, proc se neozyvas? Co je s tebou? Stalo se ti neco? Proc mi neodpovidas? To že Tě miluji již přece dávno víš, Znáš také mé nekonečné zoufalství, Když ztratím hlas a volat nejde již Přes půl světa k tobě, kde se skvíš.
Víte, kdy se Měsíc cítí nejvíc nahý? To po ránu, když shlíží na koruny Svěžích brčálových bříz a na mlhy Laskající ďáblovy skvrny; však mohu-li Znám ještě podivnější – dva bílé mosty Co spojují hýždě – a stál-li někdo Na nich, stál údivem celý srostlý, Tak jak Měsíčník hledící na město. Je to Zelený osud – nahota po ránu, Ale […]
Mesicnik: Mily Andilku, ty jsi tak rychle ukoncil psani, ze jsem se ani nezeptal Jestli se chces videt? Napadlo me, ze bych mohl prijet do LBC. Mesicnik: Treba na 1 den, dva. Tedy – jak bys chtel. Co myslis? Mohli bychom si povidat a povidat pod ochranou rukou Agaty. Ó, tobě nestačí být Slunečníkem, Větrníka Jsi ze sebe udělal jakmile […]