Babu Edit řekla, že jdeme do lázní. Bylo to jako říct, že bude oběd nebo že se musí jít nakoupit. Prostě informace. Stál jsem v předsíni a koukal na ni, jak vybaluje z velké látkové tašky věci na stůl. Ručník. Druhý ručník. Mýdlo v plastové krabičce. Gumové pantofle v igelitovém sáčku. Ještě jeden menší sáček, kde bylo uvnitř něco tmavého. […]
Budík nezvonil. Harjin se bez něj probouzel od té doby, co přišla Amaril. Tělo si samo našlo čas — pět minut před šestou, kdy světlo za oknem teprve začínalo měnit barvu z černé na temně šedou. Přesně v té chvíli, kdy smrk přestal být tmavou stěnou a začal být zase stromem. Vstal pomalu. Amaril seděla v košíku a dívala se […]
Kdybych měl zpětně říct, odkud přesně přišli Christmas a Hamburger, neuměl bych ukázat na jednu chvíli, jednu větu nebo jeden obraz. Tahle kniha nevznikla tak, že bych si sedl a rozhodl se napsat vánoční příběh o dvou lidech. Spíš se dlouho skládala z věcí, které spolu na první pohled nesouvisely: z hudby, z filmu, z čínštiny, z neurologických záhad, z […]
Čínské bistro zavíralo v devět. Hamburger to věděl, protože paní za pultem to řekla čínsky a Christmas to přeložil gestem: dvě ruce sevřené k sobě, přivřené oči a malý pohyb hlavy. Před devátou. Bylo půl osmé. Venku padal sníh. Jiný než přes den. Noční sníh byl hustší, tišší. Dopadal na výlohu a vytvářel vrstvu, přes kterou bylo město vidět jen […]
Jsi venku? Hamburger napsal: Za dvacet minut. Christmas: Náplavka? Hamburger napsal: Jo. Položil telefon vedle sebe a díval se na strop. Bílý strop, bílá žárovka, žádná zlatá linka. Žádný pokoj v Hamburku. Žádný prázdný hák, který by na něj čekal z rohu. Venku bylo jasno. Praha v jasném prosincovém ránu měla jinou tvář než Praha ve sněhu nebo dešti. Sníh […]
Bistro se začínalo plnit na oběd. Hamburger to vnímal jako nárůst hluku za zády — víc hlasů, víc pohybu u pultu, víc lidí, kteří přicházeli s bundami mokrými od sněhu a přinášeli dovnitř prosinec. Čtvercový stůl u zadní stěny byl pořád jejich, ale prostor kolem houstl. Christmas to vnímal taky. Hamburger to poznal podle toho, jak se přitáhl trochu blíž […]
Do Hot Grillu se vrátil vlastně bez důvodu. Nebo možná důvod měl, ale nechtěl si ho přiznat. Christmas věděl, co chce. To byl paradox posledních týdnů. Nebyl ztracený v nabídce, v systému ani ve světě. Věděl přesně. Hamburger. Malé hranolky. Kečup. Vodu. Pár obyčejných slov. Jednoduchou českou větu, kterou znal od dětství, protože hamburger si poprvé objednával jako kluk, tehdy, […]
Někdo v sousedním pokoji pustil sprchu. Trubky ve starší budově se rozechvěly svým charakteristickým drnčením, které jde i přes zeď. Hamburger ležel na posteli a díval se do stropu — bílého, s bílou žárovkou, bez zlaté linky. Jsem v Praze. Na okamžik si myslel, že leží v Hamburku, v černozlatém bytě. Teprve drnčení trubek za stěnou ho vrátilo. Hostel. Vodičkova […]
Svíčka hořela od rána. Christmas ji zapálil ještě před snídaní — jen sklenice vody a boží milost rozlomená napůl a moučkový cukr na prstech. Christmas nikdy nikomu nevysvětloval proč snídá, jak snídá, protože to byl jeho stůl a jeho věci a jeho soustředění, a vysvětlit to někomu by z toho udělalo něco jiného, než to bylo. Jeho oltář nebyl jako […]
Hamburger nastoupil do metra, ve vagónu bylo málo lidí — žena s taškami, starší muž s novinami, dva turisté s batohy, kteří se dívali na mapu v telefonu a šeptali si anglicky. Nesedl si. Stál u dveří, kufr vedle nohy, ruka na madlu. Výstup na Muzeu. Hamburger prošel chodbou plnou schodů, rolujících reklamních ploch. Z plakátů mu na tvář blikalo […]
Ráno přišlo znovu. A pak znovu. Hamburger se probudil ve čtvrtek — nebo ve středu, nebo v pátek. Dny začaly splývat tak, že každý měl stejnou barvu. Šedivě plísňovou. Šedivý Hamburk, šedivý pokoj, šedivý vzduch v kuchyni. I káva měla najednou šedivý charakter, jako by ztratila vůni, jako by parfém jeho dne odešel spolu s Dominiquem. Ležel a díval se […]
VSTUP DO SVĚTA ROMÁNU „PĚT MINUT U PISOÁRŮ“ FORENDORS → WATTPAD → ČÍST TADY → SPOTIFY → VINYL AUDIOKNIHA KNIHA U PARTNERA OHODNOŤ KNIHU NA DATABÁZI KNIH → „Připravuji k vydání ↓“ Zločin v domě na Petrském náměstí je společenský psychologický román z prostředí soukromého televizního domu. Na první pohled je to příběh o práci. Recepce. Výtahy. Studia. Editorny. Firemní […]
Žaneta chtěla po večeři zůstat u stolu. „Ještě sklenku,“ řekla a pootočila prázdnou sklenicí od vína. „Nebo dvě.“ Markéta ji podpořila. Objednaly si dezert a začaly probírat plán na zítřek. Petr poslouchal, přikyvoval, ale myšlenkami byl jinde. „Jdu na bar,“ řekl, když se v hovoru objevila mezera. Žaneta se na něj podívala. „Telefon.“ Pochopila. Nebo se tvářila, že pochopila. V […]
Dimenze (19 bezpečných) Moškvensvír – uzavřená dimenze, jediný vstup přes chrám Aktamo. Torovan – dimenze, kde se nachází Natrabal, Mušremí, Hugene a planeta FX6Fí. TantarólaBolejsí – jedna z nejchudších dimenzí v celém vesmíru, nicméně vcelku mírumilovná. HakvanaTaka – oplývala velkým počtem multigalaxií a poměrně slušným obsazením velkých i podružných planet. ŠouČeTu – každému po prostupu do této dimenze zfialoví a celkově se zjemní kůže. Smikmo – […]
Díky tomu, že fícký vědmy stály stranou města, nákaza se nešířila dál. Byla to ta zvláštní ochrana, co nevypadá jako ochrana: ticho, odstup a modlén, který se drží nízko a nepouští nic zbytečného přes práh. Štěstí pro NastrínfátXCémino. Štěstí, které se nedá oslavit, protože kdyby se oslavilo, hned by si ho někdo všiml a zapsal. Radovaan vyrostl a zplodil Vannon. […]
Za sebou nechal Smeklín, bylo po větrný smršti, a před ním se rozprostíral Kavantar. Jakmile proletěl nízmem, poznal ho podle tlaku, všechno mu v hlavě ztěžklo, jako by se mu do dutin přisypal prach z dávných dob. Obhlédl zpřetrhané lanovky, jejich prověšené linky se ještě občas zachvěly, jako když se tělo snaží nadechnout po úderu. Dedihor už jen dozníval, hučel […]
Ta myšlenka mu ležela pořád v hlavě jako drobný kamínek za víčkem, co se nedá ani vymžourat ani vypláchnout smárkoktajlem. Přeslech se, anebo skutečně Dorotyxa, když ji chmelil, zašeptala Forkovo jméno? Sám neví. V tomhle byl průser: na klidu mu to rozhodně nepřidalo. Když se mu to vracelo, vracelo se to pokaždé s jinou intonací, jako by mu to hlava […]
Flehí seděla na posteli. Záda měla opřená o stěnu, kolena přitažená jen tak napůl, jako by se pořád ještě rozhodovala, jestli bude ležet, nebo vstane a půjde dělat něco užitečného. Koukala se z okna ven a kouřila smeerho! Město pod ní bylo rozdrobené na světla a šmouhy, antény v pohybu, drážní lajny někde níž jako tenké jizvy. V okně se […]
Důvod, proč smrt MaháMuFlajtry zasáhla FX6Fí tak silně, Mahan znal dřív, než ho dokázal vyslovit. Šlo o hluboké prázdno v systému, které začlo téct do všech stran, jakmile vypadl jeden uzel. MaháMuFlajtra byl jeden z povolaných, kteří střežili rovnováhu nad vrcholem chrámu Aktamo, kde špička prostupovala do dimenze Moškvensír. Ten byl zapečetěný, a právě proto se na něj muselo koukat […]
Kam sahala, nevěděl. Ležel na břiše u kraje a držel se prstama za ostrou hranu. Díval se přes okraj, ale ať se koukal jak se koukal, neviděl do hloubky tak, aby viděl, kam až sahala. Tma začínala brzy a rychle, jako kdyby se někdo rozhodl šetřit světlem a utratit gohramy jinde. I tak měl pocit, že se mu špičky zvedaj, […]