Stano seděl na schodech do moře, za zády Vilu Prepotentan, vedle něj Hyun Wook Park. Schody byly vlhké, slané, trochu kluzké, jak je moře olizuje a pak nechá oschnout. Vzduch měl chuť soli a řas. Někde v dálce se ozvalo kovové cinknutí o stožár a hned nato se všechno zase uložilo do šumu vln. „Krása, viď?“ řekl Stano. „To jo,“ […]
Gloria seděla u stolu v kuchyni, před sebou na stole otevřený dopis. Seděla s rukama založenýma pod bradou a dívala se skrz záclonu ven, jako by tam, za tím jemným vzorem, někde v dálce stála odpověď. Ani se neotočila, když Stano vstoupil do místnosti. Bylo ticho. Na stěně tikaly hodiny a ten tikot byl najednou hlasitější než obvykle, jako kdyby […]
V prvé řadě to byla veliká ostuda, celá tahle svatba, pomyslela si Gloria, když už bylo po všem. Připadalo to jenom jí, nebo to bylo celé odfláknuté? Kdo vymyslel takhle zpackaný obřad? Nechtěla tím nikoho obtěžovat, a tak si své dojmy schovávala pro sebe, ale ty dojmy jí stejně škrábaly v hlavě, jako když máte písek v botě. Nevěstě to […]
Lili seděla v křesle hotelového pokoje. Na opěradle měla malý popelníček připevněný k pásu, aby se nesvezl ke straně ani nespadl, jako by i popel potřeboval disciplínu. Kouřila druhou cigaretu a zamyšleně koukala z okna na moře. Vypadalo to, že se dívá skrz něj, dál než na horizont, do něčeho, co tam není vidět, ale co ji stejně nepustí. Kouř […]
Když zakotvili v Umagu, schylovalo se už k bouřce. Nad přístavem visela olověná poklička a vítr si zkoušel sílu, jako by si rozcvičoval prsty. Než vystoupili z lodi, strhl se slejvák. Voda šla šikmo, plácala do paluby, odskakovala od kovu a hned stékala do kanálků. Gloria si dala nad hlavu kabelku, ten její směšný štít proti nebi, Stano nesl kufry, […]
Na druhý den postával Stano před dveřmi Dinovy tiskárny a za týden si už odnášel natisknuté pohlednice. Papír ještě voněl barvou a lepidlem, hrany byly ostré, jako když člověk vezme do ruky něco, co je konečně hotové. Dino mu je podal přes pult s tím svým věcným výrazem: žádná sláva, jen práce. Stano je držel chvíli v náručí jako balík, […]
O pár dnů později jeli s Glorií do města. Gloria si vzpomněla, že si chtěla ten den, co byli na kávě, koupit šátek, ten hezký, co si zkoušela jen tak mezi řečí, aby se necítila jako turista ve vlastním městě. Měla za to, že později bude levnější, jenže nebyl. A teď ji to žralo, přesně tím jejím způsobem: tvářila se, […]
Z náměstí Svatého Marka se zvedl houf holubic tak prudce, že se Glorii koflíček kávy převrhl. Nebylo to žádné elegantní „ups“, byla to rána, která jí škubla rukou a hnědá tekutina se rozlila po stolku jako špatná předtucha. Vzduch se na vteřinu naplnil šustěním křídel a mokrým pachem peří. Turisti nadšeně zvedali hlavy, jako by jim město právě udělalo show, […]
Gloria stála zamyšlená a bezděčně kopala nohou do země. Ruce měla založené na prsou, přes rameno jen malou kabelku, jako by se do ní dala schovat celá její potřeba mít věci pod kontrolou. Špičkou boty rozhrnovala prach a drobné kamínky na nábřeží, dokud se jí pod podrážkou nevytvořila malá prohlubeň, bezvýznamná a přesto urputná. Stano se díval do dálky na […]
Grožnjan byl nahoře, rozložený jako stará vzpomínka, která se nehnula z místa, jen vybledla. Cesta stoupala, zatáčky se kroutily mezi kameny a nízkými keři. Motor zněl v tichu trochu nepatřičně, a když ho Stano vypnul, zůstalo po něm jen doznívající praskání plechu. Všude kolem se rozhostilo ticho, které nebylo prázdné, spíš plné drobných zvuků: vzdálené šustění, ptačí zavolání, někde kovové […]
Hyun Wook Park kouřil červená Marlbora, a ne málo. Měl v tom rytmus, který si člověk osvojí, když už nechce počítat dny, jen pauzy mezi potáhnutími. Popelníček na stole se za chvíli začal plnit šupinkami popela, vedle něj se hromadily papírové obaly od cukru a mokré kroužky od sklenic. Jedna káva stíhala druhou, hořkost se lepila na jazyk a přesto […]
Psal se rok 2007 a v pravé poledne u pobřeží Umagu zakotvil Benátský princ. Z paluby to vypadalo, jako by město bylo jen proužek kamene a soli přilepený k moři, ale jakmile Stano sestoupil po schodech dolů, ucítil to hned: bura mu vleze pod kůži, nacpe se mu do nosu a stáhne mu tvář do ostražitějšího výrazu. Ptáci ještě dosedávali […]